K počátkům užití plamenných pecí v kovolitectví (Interpretace staroegyptských nálezů v Kermě a v Qantiru – Piramesse)

Středověké hutnické zpracování neželezných kovů je v technologicky orientované evropské archeologii stále spíše tématem okrajovým. Jednou z mnoha otázek, na kterou dějiny techniky a archeologie zatím nedaly jednoznačnou odpověď, jsou technologické předpoklady zhotovování velkých odlitků (zvony, skulptury, sarkofágy, chrámové dveře, palné zbraně); není zcela zřejmé, jak bylo ve starověkých a středověkých podmínkách dosaženo roztavení velkého objemu slitiny, nutného pro plynulé, homogenní odlití těchto kusů. Písemné prameny – zejména antické, středověké a renesanční technologické texty a učebnice – již byly v tomto směru informačně vytěženy (např. Flodr 1983; Dziekoński 1963; Drescher 1986 aj.) a archeologické prameny k podobě středověkých kovoliteckých dílen jsou reprezentovány poměrně nevelkou skupinou často obtížně interpretovatelných a bohužel obvykle také nedostatečně publikovaných nálezů.