Habrůvecká bučina – vyhodnocení materiálového souboru

Roman Mikulec

Příspěvek se věnuje archeologickému výzkumu provedenému v letech 1996 až 1997 na lokalitě Habrůvecká bučina v oblasti Moravského krasu. Hlavním předmětem je pak konkrétně soupis a následné vyhodnocení dnes dostupného nálezového souboru pro tuto lokalitu. Tímto způsobem je možné o této mladohradištní železářské dílně získat nejen další informace, ale zároveň umožnit i její bližší srovnání s doposud prozkoumanými lokalitami této oblasti. Na základě tohoto bližšího srovnáni je pak možné stanovit, že železářská dílna zachycená na této lokalitě obecně víceméně zapadá do doposud stanoveného obrazu železářské produkce Moravského krasu v době mladohradištní. Nicméně nalezeno bylo přece jen i pár neobvyklých artefaktů, které pro další bádání stanovují dvě hlavní otázky: Možnost využití metalurgických zařízení schopných odpichu strusky i v době mladohradištní? Přítomnost obytných objektů v okolí železářských dílen?

Habrůvecká bučina - evaluation of the material set

The paper deals with archaeological research carried out between 1995 and 1997 at the Habrůvecká bučina site in the Moravian Karst. Its main aim is to inventory and analyse the currently available finds from this site. The aim is also to obtain further information about the recorded early medieval ironworks and, at the same time, to enable its closer comparison with the sites in the area that have been excavated so far. It can be concluded that the site fits into the picture of iron production in the Moravian Karst during the early medieval period, but certain unusual artefacts were found, raising two questions: the possibility of using metallurgical equipment enabling slag tapping even from the early medieval period and the presence of residential buildings in the vicinity of the bloomery workshops.

CHARAKTERIZACE ŽELEZÁŘSKÝCH STRUSEK Z POKUSNÉ TAVBY REALIZOVANÉ TECHNICKÝM MUZEEM V BRNĚ V ROCE 2012

Radovan Svoboda, Zdeněk Dolníček, Karel Malý

V práci byla provedena charakterizace variability fázového složení, chemického složení jednotlivých fází a základních fyzikálních vlastností železářských strusek, získaných při pokusné tavbě Technickým muzeem v Brně v roce 2012. Pro analýzu fázového složení strusek byly použity metody polarizační mikroskopie a elektronové mikrosondy. K podrobnému studiu bylo vybráno pět makroskopicky odlišných strusek. Strusky jsou kompozičně značně heterogenní. Převažujícími fázemi jsou olivín, sklo a wüstit, ale jejich poměry se v jednotlivých struskách velmi liší. Olivíny jsou téměř čisté fayality a jejich chemismus se v porovnání s historickými struskami z různých lokalit téměř shoduje. Chemické složení skelné fáze je značně heterogenní, podstatnou složkou jsou SiO2 , FeO, Al2O3 , CaO a K2O. Analýza chemismu spinelidu u jedné ze strusek prokázala, že se jedná o magnetit s 24 % hercynitu.

Strusky po tavbě polymetalických rud z lokality Jihlava U mlékárny

Struska z lokality Jihlava U mlékárny ve zpětně rozptýlených elektronech
Jaroslav Kapusta, Zdeněk Dolníček, Petr Hrubý, Karel Malý

Lokalita Jihlava U Mlékárny leží v severozápadní části města. Studované strusky pocházejí ze středověku a byly získány ze dvou odběrových míst. Na základě optické mikroskopie, analýz na elektronové mikrosondě a celkového chemismu byly odlišeny dva rozdílné typy strusek. Typ A1 je reprezentován struskami složenými převážně z minerálů skupiny olivínu (Fa93Fo7–Fa96Fo3La1) a skla. Celkové složení strusek vykazuje vysoké obsahy FeO (až 40,62 wt.%) a nízké obsahy Pb (0,81–1,63 wt. % PbO). Druhý typ strusek (A2) je složen z Ba-bohatých živců (Cn27Or68 Ab5 –Cn76Or21Ab1An2) a Ba-bohaté skelné fáze (až 37.52 wt. % BaO). Strusky A2 se liší od strusek A1 vysokými obsahy BaO (až 34,51 wt. %) a relativně navýšenými obsahy CaO (5,56–6,51 wt. %). Nízké obsahy Zn (maximálně 1,18 wt. % ZnO) a přítomnost kovového olova a sulfidických inkluzí
jsou hojné v obou typech strusek. Strusky též obsahují nepřeměněná či neroztavená zrna křemene. Kromě toho jsme stanovili teplotu tání daných strusek. Tavicí experimenty byly prováděny v muflovací peci. Zahřátí na teplotu 1 000 °C vedlo k zaoblení hran vzorku ML25 a strusek typu A1. Teplota 1 100 °C vedla k roztavení všech vzorků.