Nález cihlové pece na Pekařské ulici v Brně

David Merta, Marek Peška

V rámci projektu „Sanace brněnského podzemí“ byl proveden v květnu 2001 záchranný archeologický výzkum, který spočíval v dokumentaci a částečné preparaci archeologických situací ve třech sondách, které byly položeny ve volném prostranství ulice Pekařské, mezi domy č. 5 a 7. 

Cihlová pec sklenutá valenou klenbou je patrně jen o málo starší než jáma 503, která ji částečně narušila. Cihly, o velikosti 15 x 8 x 32 cm, byly spojovány jílem a nesly stopy opálení, půdorys topeniště byl obdélný o rozměrech 1,1 m x 1,8 m, výška klenby byla přibližně 0,5 m.

PYROTECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ Z AREÁLU KLÁŠTERA DOMINIKÁNEK U SV. ANNY V BRNĚ

ANTONÍN ZŮBEK

V letech 2008 a 2009 se uskutečnil záchranný archeologický výzkum v prostoru Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Byl vyvolán výstavbou Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC). Zkoumané plochy se nacházely ve východní části nemocničního areálu mezi budovami B a C (ČERNÁ a kol. 2010).

Jedno pyrotechnologické zařízení bylo nalezeno již v roce 2007 při archeologickém výzkumu plochy ve východním sousedství budovy A5. Jednalo se o kupolovitou pec zahloubenou do terénu. Datována byla do 2. poloviny 12. století, předcházela tudíž existenci kláštera (HOLUB a kol. 2008, 383). Předeslaný výzkum z let 2008 a 2009 objevil relikty tří pyrotechnologických zařízení.

Žádné z popsaných pyrotechnologických zařízení neneslo jasné stopy složitějších výrobních procesů. Spojovat je lze spíše s potravinářským provozem.

CHEMICKÉ A MIKROSKOPICKÉ ROZBORY ODPADU STŘEDOVĚKÉ ZVONAŘSKÉ NEBO KOVOLITECKÉ VÝROBY Z PEKAŘSKÉ ULICE V BRNĚ

DANA ZAPLETALOVÁ, MARTIN HLOŽEK

Na přelomu června a července roku 2005 byly nahlášeny terénní úpravy ve dvoře domu Pekařská 4. Bylo zjištěno, že v rámci rekonstrukce budovy se ve dvoře budují parkovací stání a přitom bylo zasaženo geologické podloží a zasypané výkopy v něm. Výzkum byl realizován beze smlouvy o dílo s investorem a tím byly dány i jeho časové a metodické možnosti. Stavbu již nebylo možno zastavit a metoda výkopových prací se musela přizpůsobit jejím potřebám. Prostor pro parkovací stání byl totiž postupně po
jednotlivých stáních hlouben z boku do svahu a následně vyzdíván, přičemž byl ponecháván blok zeminy jako strop. Díky tomu bylo možno pouze sledovat těžbu, odebírat průběžně nálezy z jednotlivých situací a vyčkat zapažení stropu. Teprve poté mohlo být přikročeno k dokumentaci formou řezů zjištěnými situacemi. Přes všechny nevýhody ale výzkum přinesl jeden zásadní poznatek, a to doklady slévačské a kovářské technologie.