Příspěvek se zabývá vyhodnocením archeologického výzkumu vodního mlýna Touchořiny čp. 40 (severozápadní Čechy). Archeologické bádání v prostoru tohoto mlýna odhalilo zajímavé středověké až současné situace. Exkavace moderních technických prostor byla dokončena v roce 2014. Vodní mlýn zanikl v padesátých až šedesátých letech 20. století. Náleží k objektům, které byly zlikvidovány pro svůj neutěšený stav po transferu původních německých obyvatel z českého pohraničí.

Příspěvek si klade za cíl informovat o výsledcích záchranného archeologického výzkumu, který doprovázel rekonstrukci budovy tzv. barokního konventu v areálu bývalého kláštera premonstrátek v Dolních Kounicích. V rámci výzkumu byl odkryt západní trakt bývalých středověkých klášterních budov. V interiéru byl zachycen i relikt pozdněstředověkého topeniště, které můžeme hypoteticky považovat za součást klášterní kuchyně.

Čtvrtým rokem pořádá Správa Národního parku České Švýcarsko v blízkosti Dolského mlýna (k. ú. Kamenická Stráň, okr. Děčín) Dny řemesel, během nichž se mohou návštěvníci seznámit s tradičními řemesly, kterými se v minulosti živili místní obyvatelé. A protože v letošním roce 2015 slaví národní park patnáct let své existence, zpestřovala tato akce konec prázdnin po celých osm dní, od 15. do 22. srpna.

Nezbývá nám, nežli začít smutnou zprávou. 29. ledna zemřel jeden z „otců zakladatelů“ konference Archeologia technica a tohoto periodika, Jiří Merta. Věříme, že jeho jméno s nimi bude i nadále spojováno, stejně tak jako zůstane součástí minulosti, současnosti, ale i budoucnosti Technického muzea v Brně, Staré huti u Adamova, Workshopů starého železářství, Setkání ve střední části Moravského krasu, Spolku Františka, Šlakhamru a dalších dějů, na nichž se podílel.

Studie reflektuje formou syntézy současný stav informací dostupných k tématice metalurgie bronzu v oblasti západních Čech v průběhu doby bronzové. Představuje formální a prostorové charakteristiky jednotlivých známých dokladů metalurgie a dotýká se také problematiky potenciálních surovinových zdrojů z téže oblasti.

Záchranný archeologický výzkum v letech 2013–2014 v pražském Karlíně odkryl několik historických fází vývoje lokality. Území dnešního Karlína, které se nacházelo za středověkými hradbami Prahy, sloužilo již od středověku jako hospodářské zázemí církevních řádů, posléze, od 17. století, jako hospodářské zázemí Prahy a od 18. až zhruba do poloviny 19. století také jako zahrady a výletní cíl Pražanů. V první polovině 19.

Cílem příspěvku je rešerše vědomostí vztahujících se k výše uvedenému tématu včetně informace o nejnovějších poznatcích získaných autorem při řešení diplomové práce. Po stručném úvodu do problematiky je věnována pozornost jednotlivým technikám, tj. leptání, abrazivnímu broušení a řízené korozi. Na závěr je zhodnocena pravděpodobnost historického využívání jednotlivých technik pro zvýrazňování textury damaskových kompozitů.

Příspěvek informuje o archeologickém experimentu, díky kterému došlo v roce 2014 k opětovnému zprovoznění originálu vrcholně středověké velkokapacitní vápenické pece. Objektem výzkumu byla šestikanálová polostabilní pec prozkoumaná v předstihu archeology Ústavu archeologické památkové péče Brno v areálu velkolomu Mokrá v jižní části Moravského krasu.

Generální oprava domu Brno, Biskupská 7 a plánovaná nová přístavba v jeho dvorní části s výkopy do úrovně základové spáry vyvolala na podzim 2014 záchranný archeologický výzkum.
Parcela domu Biskupská 7 se nachází v jihozápadní části historického jádra města, na svahu nedaleko od nejvyšší části Petrského návrší, které hrálo v brněnských dějinách jednu ze stěžejních rolí. Od samých počátků brněnské historiografie sem byl situován nejstarší kostel na území města i raně přemyslovský hrad.

Sekce Větrné mlýny v rámci Kruhu přátel Technického muzea v Brně vznikla na podzim v roce 2005. Letos tedy oslavíme již jedenácté výročí naší činnosti a to je dobrý důvod pro zamyšlení, zda se nám podařilo splnit cíle, které jsme si dali při zakládání.