Otesek mlýnského kamene byl vyzdvižen začátkem ledna (7. 1. 2005) z prostoru vnitřní části barokní štětovnice 9. pilíře v rámci akce zajištění pilířů 8 a 9 Karlova mostu. Kámen identifikovala skupina potápěčů, kteří provádějí pro skupinu dodavatelů podvodní průzkum a některé speciální práce. Dodavatelem této stavby je Zakládání staveb a.s., projektant je firma FG CONSULT, s.r.o., odpovědný projektant Ing. J. Masopust a investorem je Magistrát hlavního města Prahy, odbor městského investora.

Zkoumaná lokalita se nachází v poměrně hlubokém terénním zářezu mezi ulicemi Trýbova a Tomešova. Zářez tvoří do západního svahu zahloubený vytěžený hliník bývalé cihelny při ulici Úvoz. Geologicky leží v prostoru metabazitové zóny brněnského masivu, jejíž horniny byly zachyceny na dokumentovaných řezech. Na nich jsou uloženy štěrky a písky fluviálního původu. Celá fluviální akumulace se nachází cca 30 m nad současným korytem řeky Svratky. Složení materiálu této akumulace je reprezentováno především horninami svratecké provenience (Lisá 2004).

V predkladanej štúdii prezentujem niektoré predbežné výsledky štúdia novovekej tehliarskej produkcie na území mesta Nitra a jeho najbližšom okolí, hlavne na základe nálezov tehiel pochádzajúcich zo štyroch archeologických výskumov, realizovaných v priebehu roku 2004 v Nitre na Mlynskej ulici (Ruttkay 2004), Mostnej ulici (Březinová, v tlači; Samuel, v tlači) a na Župnom námestí (Samuel/Čurný 2004), ktoré doposiaľ neboli podrobnejšie spracované.

V zimě roku 2003 a 2004 proběhl záchranný archeologický výzkum v objektu bývalého hospodářského dvora Kartuziánského kláštera v Brně Králově Poli na ulici Božetěchova 1–3. Kromě ostatních pravěkých a středověkých nálezových situací byla odkryta cihlářská a vápenická pec ze závěru 14. století.

Pojednání je pokusem přispět k rozšíření poznatků o zdejších vápenkách v rámci širší práce o utváření venkovských sídel a sídelní krajiny Železných hor.

V archeologických situacích středověkého Brna jsou v běžných podmínkách doklady řemeslných pracovišť omezeny převážně na odvětví, používající při výrobě pyrotechnická zařízení, nebo umisťující část svého provozu pod úroveň terénu (Procházka 2003, 94). Obě tyto podmínky splňuje vápenictví, jehož činnost je od ostatních výrobních aktivit dobře odlišitelná. V Brně bylo za více než dvacetileté období systematického archeologického výzkumu zachyceno již 17 takto interpretovaných výrobních objektů (k roku 2005). Naposledy shrnul ve své seminární práci doklady vápenické výroby v Brně P.

Při archeologických výzkumech stanovišť zaniklých sklářských hutí (dále ZSH) je nalézána mimo skelných tavenin, zlomků skleněných výrobků a odpadu z jejich zhotovování a tvarování, také sklářská technická keramika, zpravidla však jen ve zlomcích.

V tomto textu, který určitým způsobem navazuje na práce věnované technologickým, sociálním, ekonomickým, obchodním a dalším aspektům draslářství, se tedy pokouším upozornit na specifika tohoto výrobního odvětví s ohledem na možnosti archeologického výzkumu jeho reliktů. Domnívám se, že je přitom potřebné alespoň rámcově charakterizovat obor jako celek, nastínit některé jeho základní vývojové charakteristiky a popsat specifika užívaných technologických postupů. Vycházím přitom

Vzpomínka na spolupracovníka a pravidelného přispěvatele Archeologie Techniky doc. Ing Vladimíra Ustohala, CSc.

V nově vydané knize „Rudné a uranové hornictví České republiky“ (ed. J. Kafka 2003) mě zaujal odhad vytěženého zlata v průběhu 17. a 18. století. Produkce hlavních zlatorudných revírů Jílového u Prahy, Krásné Hory, Kašperských Hor, Roudného a Dobré Vody byla odhadnuta na 275 kg zlata. Zlaté Hory nebyly (kromě údajných pokusů o obnovu rýžování) v přehledu zmíněny. Přitom odhad vytěženého zlata v období 17.–18. století jen ve Zlatých Horách činí asi 203,5 kg čistého zlata, tedy téměř 3/4 předpokládané produkce všech českých zlatorudných dolů.