Polní (selské) vápenky na Konicku a Litovelsku

Miroslav Papoušek

Mezi Konicemi a Litovlí se rozprostírá Bouzovská vrchovina a napříč touto vrchovinou se táhne úzký pruh devonských vápenců. Vápence jsou zde zkrasovělé a vytváří i velké krasové jeskyně, z nichž nejznámější jsou v Mladči a Javoříčku. O dřívějším hojném využívání vápence k průmyslovým účelům svědčí četné vápencové lomy a pozůstatky vápenických pecí na území mnoha obcí Konicka a Litovelska. Vápenec byl vypalován od dávných dob povětšinou v malých polních pecích, které pronajímala vrchnost poddaným. Od poloviny 19. století provozovali sedláci a domkaři vápenickou živnost jako vedlejší činnost ve vlastní režii na Konicku v Březině, ve Hvozdu, v Jesenci, Kadeříně, ve Veselíčku a Vojtěchově, na Litovelsku pak ve Hvozdečku, v Olešnici, Střemeníčku a Blažově.1 Pálení vápna v malém se udrželo v některých obcích až do začátku 30. let 20. století, i když byly na třech místech uvedeny do provozu větší vápenické podniky s výkonnými kruhovými vápenkami, v roce 1908 Schrötterův ve Dzbeli a Družstva kladeckých vápenek v Nectavském údolí a v roce 1913 Vitoulův v Měrotíně.

Vápenické pece města Olomouce v Grygově v 19. století

Miroslav Papoušek

Ojedinělý ostrůvek výstupu devonského vápence na katastru obce Grygov v lokalitě nazývané Horky byl až do vyčerpání zásob vápence na počátku 70. let 20. století významnou lokalitou, kde se již od počátku 16. století těžil vápenec k pálení vápna. V první polovině 20. století se zde intenzivně těžil vápenec i na stavební kámen a zejména na výrobu cementu pro potřeby cementárny Hrůza a Rosenberg v Olomouci–Hodolanech, do níž byl přivážen dnes již zaniklou úzkokolejnou tratí z Grygova do Hodolan. Po útlumu těžby byly veškeré lomy zavezeny odpadky a rekultivovány. Na místě samém dosud stojí bývalá kruhová vápenka města Olomouce, ve které se přestalo vyrábět vápno v roce 1973, a také obytný dům pro dělníky olomouckých městských vápenek, postavený v roce 1851.

Cihlářská a vápenická pec na ulici Božetěchova v Brně–Králově Poli

Petr Holub, David Merta, Antonín Zůbek

V zimě roku 2003 a 2004 proběhl záchranný archeologický výzkum v objektu bývalého hospodářského dvora Kartuziánského kláštera v Brně Králově Poli na ulici Božetěchova 1–3. Kromě ostatních pravěkých a středověkých nálezových situací byla odkryta cihlářská a vápenická pec ze závěru 14. století.

Středověké vápenické pece z Moravského náměstí v Brně

Václav Kolařík, Marek Peška

V archeologických situacích středověkého Brna jsou v běžných podmínkách doklady řemeslných pracovišť omezeny převážně na odvětví, používající při výrobě pyrotechnická zařízení, nebo umisťující část svého provozu pod úroveň terénu (Procházka 2003, 94). Obě tyto podmínky splňuje vápenictví, jehož činnost je od ostatních výrobních aktivit dobře odlišitelná. V Brně bylo za více než dvacetileté období systematického archeologického výzkumu zachyceno již 17 takto interpretovaných výrobních objektů (k roku 2005). Naposledy shrnul ve své seminární práci doklady vápenické výroby v Brně P. Kos (Kos 2000). Předkládaný příspěvek má představit nové nálezy vápenických pecí z prostoru domu Moravské nám. 6 a rekapitulovat naše dosavadní poznatky o vápenictví v Brně.

Experimentální výpal vápna v peci ze 16. století u Mokré

Petr Kos

Experiment (zkouška) je úkon, při kterém člověk působí na objekty, sleduje jejich změny a podle jejich výsledků přizpůsobuje své chování. Toto schéma zahrnuje nejen případy tzv. „vědeckého“ experimentu, ale i experimentu „praktického“ (Malina 1980, 11). Předmětem zájmu pracovníků ÚAPP v Brně se stal v roce 2000 experimentální výpal vápna v originální polní vápenické peci z 16. století (Kos 2001). Experimentální pokus byl proveden metodou, která byla zcela v souladu s praktikami Colesovými (Coles 1973), který zahrnuje soubor především technologických a funkčních postupů prostřednictvím replik, originálů a jejich rekonstrukcí.

Výzkum středověké vápenky v Mokré u Brna

Petr Kos

Lokalita Mokrá-lom VII (trať Spálená seč) se nachází v zalesněném terénu SSZ od obce Mokrá (okr. Brno-venkov). Zkoumaný prostor je součástí dobývacího areálu lomu Mokrá. Historický vápenický areál je v současné době odlesněn a pozvolna zarůstá nálety křovin. Celá situace vykazuje známky původního neporušeného uspořádání. Lokalizace na mapě ZM 1:10 000 (list 24-41-17) je v místě bodu vzdáleného 123 mm od Z a 34 mm od J s.č. Plocha výzkumu byla fixována na čtvercovou síť o velikosti čtverce 5x5 m.

EXPERIMENTÁLNÍ VÝPAL VÁPNA V ŠESTIKANÁLOVÉ VÁPENNÉ PECI Z OBDOBÍ VRCHOLNÉHO STŘEDOVĚKU V MOKRÉ

Petr Kos, Jan Válek

Příspěvek informuje o archeologickém experimentu, díky kterému došlo v roce 2014 k opětovnému zprovoznění originálu vrcholně středověké velkokapacitní vápenické pece. Objektem výzkumu byla šestikanálová polostabilní pec prozkoumaná v předstihu archeology Ústavu archeologické památkové péče Brno v areálu velkolomu Mokrá v jižní části Moravského krasu. Smyslem velkorysého pokusu bylo přiblížit a ověřit již dávno zapomenutý technologický proces, který se mohl uplatnit při provozu těchto pyrotechnologických zařízení, běžně budovaných u středověkých měst a hradů v širším středoevropském prostoru.

VÁPENNÁ PEC Č. II VE STARÉ HUTI U ADAMOVA V ROCE 2016

Petr Kos

V pátek a sobotu 27. a 28. května proběhl v rekonstrukci jednokanálové vápenné pece zbudované v areálu Staré huti u Adamova druhý experimentální výpal. Pálení vápna slouží mimo shromažďování údajů o provozu pyrotechnologických zařízení tohoto druhu i k propagaci pro region kdysi tak typického řemesla.