Západně od Tasova se na skalnaté ostrožně nad řekou Oslavou nachází hrad založený rodem Tasovců, pánů erbu křídla. Hrad byl pravděpodobně založen kolem poloviny 13. století a nahradil ve funkci starší dvorec, který se nacházel v blízkosti později zbouraného (1784) kostela sv. Václava.
Areál někdejšího hospodářského dvora v Králově Poli organicky navazuje na komplex někdejšího kartuziánského kláštera, od něhož je oddělen průjezdnou komunikací ulice Božetěchovy. V posledních staletích před zrušením kláštera a řádu kartuziánů představoval hlavní ekonomické zázemí klášterní komunity se stájemi, sýpkami, sladovnou a správní budovou – zámečkem. Po zrušení kláštera byl od něho oddělen a vyvíjel s již izolovaně. Teprve snahy v posledních dnech o využití objektu brněnským VUT, spravujícího v současnosti ve větší míře i areál kláštera, umožňuje opětovně obě složky spojit.
V posledních desetiletích se výrazně zvýšila pozornost archeologů věnovaná krajině Českého Švýcarska. Nemalou měrou k tomu svými průzkumy přispěli p. R. Marschner a V. Sojka, někdejší zaměstnanci CHKO Labské pískovce. Výsledkem jejich činnosti byla řada objevů pravěkých a středověkých lokalit (Belisová 2004, Lissek 2003, 2004, Pažourek – Velímský 1997, Peša – Jenč 2003, 2004, Svoboda 2003). Mezi novými lokalitami se stopami středověkých a novověkých aktivit
jednoznačně převažují ty, kde se setkáváme s pozůstatky výroby dehtu a smoly. Jejich pozoruhodný
Při rekognoskaci terénu v souvislosti lokalizování stanovišť zaniklých sklářských hutí (dále ZSH) a povrchových sběrech či jejich archeologických výzkumech málokdy bývá věnována shodná pozornost technické keramice jako nálezům skleněných výrobků a odpadu z jejich tvarování, ač i tyto hmotné prameny jsou pro po poznání dějin sklářské techniky a technologie neméně důležité. K nejtypičtějším a nejběžnějším nálezům hmotných pramenů technické keramiky na těchto lokalitách ZSH patří zlomky sklářských pánví, kelímků, šamotových pomůcek k uzavírání či clonění pracovních a dalších otvorů tavicí a ch
Interdisciplinárny výskum sklených korálikov prináša mnoho zaujímavých poznatkov o historických technikách a technológiách historického sklárstva, ktoré sú dôkazom neobyčajnej zručnosti a prekvapujúcich poznatkov zaniknutých kultúr . Možnosti, ktoré v tomto smere poskytujú včasnostredoveké nálezy sklených šperkov zo strednej Európy nie sú ani zďaleka vyčerpané, nakoľko interdisciplinárny výskum týchto nálezov je len v začiatkoch. V príspevku venujeme pozornosť pre sklené predmety nezvyklej technike výzdoby, ktorú sme identifikovali na koráliku z hrobu č.
Referovaný nákres tavírny stříbrné rudy je uložen ve sbírkách Městského muzea v Přibyslavi pod inventárním číslem 15. Původ a význam nákresu byl po řadu uplynulých desetiletí neznám, resp. zapomenut, takže byl v muzeu vystavován v zaskleném rámu jako anonymní nedatovaný obrázek pecí na tavení stříbrné rudy. Pod zašlým sklem navíc nebylo možné rozeznat jeho detaily a spolehlivě přečíst popisky. Až v r. 2002 na jeho možnou historickou hodnotu upozornil Jaroslav Havlíček, jenž se podrobně zabývá hornickou tradicí obce Stříbrné Hory u Přibyslavi.
V rámci Dnů evropské kultury 2003 byla v areálu kulturní památky Stará huť u Adamova, situované ve stejnojmenné kulturní rezervaci, realizována série experimentů v replikách železářských kusových pecí. Experimenty byly provedeny v týdnu od 15. do 18. září skupinou amatérů – tavičů experimentátorů z Francie, jejichž návštěvu inicioval kovář Pavel Řiháček společně s Kateřinou Hostinskou během účasti na Dnech železa konaných každoročně v průběhu druhého červencového týdne v Pierpont v Bretani.
V tomto príspevku sa venuje pozornosť niektorým makroskopickým detailom zmien, ktoré možno pozorovať hlavne na sekere a predbežným výsledkom Mössbauerovej spektroskopie, ktorú sme začali testovať pri hľadaní odpovede pôvodu povrchových vrstiev železných predmetov z hrobu 221. Je potrebné poznamenať, že multidisciplinárny výskum tejto problematiky nie je systematický a nikdy nemal finančnú podporu, zatiaľ je založený na záujme zainteresovných, na tento cieľ sa zatiaľ nepodával žiadny projekt.
Vysokú pec, situovanú medzi obcami Sirk a Rákoš, reštaurovalo STM roku 1970. Vysoká pec postavená z lomového kameňa, spočíva na štyroch mohutných pilieroch o pôdoryse 4 x 4 m. V pilierovej časti pece sú otvory na prívod vzduchu, na odvod trosky a vytaveného železa. Vysoká pec mala pôvodne výšku 13,47 m a užitočný objem 40 m3.
Na středověkou i raně novověkou výrobu železa na Českomoravské vrchovině se zachovaly poměrně četné památky, a to jak v krajině, tak i v písemnictví. Ve srovnání s Bystřickem se zejména na Vysočině výše položené Novoměstsko a Žďársko stalo v několika posledních desetiletích objektem zájmu historiků starého českého železářství.
