Materiálovému rozboru byl podroben železný předmět pocházející z archeologického výzkumu z lokality hradu Melice. Předmět měl podobu mělké otevřené nádobky – trojnožky a pravděpodobně původně sloužil kultovním účelům Z železného předmětu, pokrytého silnou vrstvou koroze byly mechanicky pilkou na železo odebrány dva vzorky – řezy k metalografické a chemické analýze.
Předmětem studie je vyhodnocení nálezů strusky ze záchranného archeologického výzkumu A70/2002 Nemocnice Milosrdných bratří, Pavilon akutní medicíny, 1. etapa. Tento výzkum provedla Archaia Brno o. p. s. postupně od října r. 2002 do června r. 2004. Navázala na něj 2. etapa v červenci r. 2005 (akce A31/2005), která však již zásadnější nálezy ke sledované problematice nepřinesla a nutnost doplňujících analýz nevyvolala (Holub–Kováčik–Merta–Peška–Zapletalová–Zůbek 2003;
Jedním z dosud ne zcela vyjasněných problémů (nejen) raně středověkého kovářství je způsob výroby a distribuce železa s vyššími obsahy fosforu. Přestože fosforový kov mohl působit při výrobě běžných výkovků spíše problémy (fosfor např. potlačoval difúzi uhlíku a tím zhoršoval možnost nauhličení výkovků), ve výrobě luxusních mečových a nožových čepelí byl nepostradatelnou surovinou. Cílené využívání fosforových želez lze u nás předpokládat zhruba v době od 10.
Bronzová doba je jedným z významných medzníkov v histórii ľudstva. V jednotlivých oblastiach nastupuje v odlišných časových obdobiach. Bronzová doba začala štyri tisíc rokov p.n.l. v Mezopotámii po 2 tisícročiach sa rozšírila v Európe. Bronzová doba skončila v rôznych obdobiach s nástupom doby železnej a rozšírením železných nástrojov. V strednej Európe skončila bronzová doba v 8. storočí p.n.l.
Tento článok je zameraný na metalografickú analýzu archeologických nálezov z oblasti severného Potisia datovaných do mladšej doby bronzovej.
V roku 2000 sa v chotári obce Beluša, okres Púchov, uskutočnil záchranný archeologický výskum na trase diaľnice budovanej v smere Trenčín – Považská Bystrica a tiež na trase jej privádzača do mesta Púchov. Bola tu odkrytá časť stredovekej osady. Lokalita sa nachádza na severozápadnom Slovensku, na Považí v blízkosti moravských hraníc. Leží na brehu potoka neďaleko rieky Váh, ktorý je vodnou aj dopravnou tepnou regiónu. Inak ide o podhorskú až horskú oblasť. Priesmyky umožňovali v minulosti aj dnes spojenie medzi touto časťou Slovenska a blízkou Moravou.
Územie dnešného Slovenska bolo vďaka výborným prírodným podmienkam, mnohým lokálnym zdrojom rúd, bohatým lesom, množstvom riek a potokov známe ako centrum hutníctva v stredných Karpatoch a Karpatskej kotline v praveku. Tavenie železa a výroba železných predmetov na Slovensku na začiatku novoveku boli rozložené medzi lokálnych vlastníkov, šľachtu, bohatých občanov, koalície a organizácie. Majitelia používali vo svojich železiarňach pre tavenie železa slovenské pece. Drevouhoľné vysoké pece a dvojstupňová výroba železa (skujňovanie) sa začali využívať na našom území na začiatku 18.
Slovensko je hornatá krajina, ktorá vždy bola bohatá na železnú rudu, drevo a vodnú energiu. Nepriama výroba železa z rúd bola zložitým procesom, ktorého vývoj prebiehal v 18. storočí a úplne sa ukončil až v prvých desaťročiach 19. storočia, pričom v západných krajinách začal podstatne skôr . Rozvoju vysokopecného spôsobu výroby železa na Slovensku bránila zlá ekonomická situácia, konzervatizmus majiteľov železiarní, neskôr problémy s vodnou energiou (nevyrovnaný prietok v použiteľných vodných tokoch) ako aj skutočnosť, že ťažená železná ruda bola vhodná na priamu redukciu.
Jindřich zvaný Řezbář, jeden ze členů cisterciácké komunity kláštera Fons Beatae Mariae Virginis ve Žďáru nad Sázavou, dokončil v roce 1300 své latinsky psané veršované dílo Cronica domus Sarensis, v němž vylíčil genezi a prvních padesát let trvání konventu. Z rozboru rozptýlených zmínek v textu kroniky lze vyvozovat, že v souvislosti se založením kláštera v roce 1252, došlo k několikanásobné změně sídlištní struktury, v níž mělo významné postavení nově osazené tržní městečko, označené jako fórum.
V roku 1960 boli pri záchrannom archeologickom výskume vyvolanom stavbou teplárne v Nitre preskúmané štyri zvyšky pecí datované do 9. storočia. Pece boli bez interdisciplinárneho výskumu interpretované ako pravdepodobne sklárske vzhľadom na sklovité odpady výroby, ktoré sa vo výplni objektov a v okolí nachádzali
Příspěvek pojednává s využitím regionálních pramenů, včetně místní kroniky, na základě terénního průzkumu a chemických a mineralogických analýz vzorků odebraných z bývalé důlní lokality, o historii a také o současném stavu bývalých deblínských rudných dolů. Zdejší rudné doly náleží k nejstarších lokalitám těžby drahých kovů v okolí Tišnova. Získané výsledky potvrzují, že v dolech byly v minulosti těženy sulfidické rudy, které obsahovaly jako příměs stříbro a podporují předpoklad, že se zde nacházela též ložiska zlatonosného křemene.
