Léto roku 1998 jsem prožil na ostrovech Francouzské Polynésie, kde jsem cestoval po stopách dávné historie našich krajanů. Jedním z ostrovů, na kterém jsem pobýval, byl Hiva Oa v souostroví Markézy. Poslední roky života tu prožil francouzský malíř impressionista Paul Gauguin. V roce 1903, tedy právě před sto lety, zde v Atuoně zemřel a je pohřben. Ve vesničce Hanaiapa, stulené v ústí hlubokého údolí, končícího v zálivu na severním pobřeží tohoto ostrova, jsem pobyl několik dní, abych v bujícím porostu navštívil osamělý hrob svého dávného přítele Jana Duchka, jediného

Lesní trať Stříbrnice, kterým protéká potok, spíše potůček stejného jména, se nachází přibližně severovýchodně od východního okraje osady Lesní Hluboké. Délka rovněž severovýchodně tekoucího potoka, i s jeho četnými zákrutami, činí od jeho soutoku s Bílým potokem po východní okraj osady asi 1,5 až 2,0 km. V tomtéž úseku má potok Stříbrnice spád přes 102 m, to znamená asi 5,1 až 6,8 m/100m. Potok teče převážně hluboko zařezaným údolím a v jeho dolním toku ho sleduje pouze stezka pro pěší. Teprve v horní části toku jej křižuje lesní cesta.

Stredoveké kosáky sa vyrábali najčastejšie navarením oceľového britu na nosnú chrbtovú časť z nízkouhlíkovoeho železa. V menšej miere sa používali oceľové (z stredneuhlíkovej ocele) a akostné, ale náročné na výrobu trojvrstvové kosáky (najčastejšie vrstva uhlíkovej ocele medzi dvoma okrajovými vrstvami zo železa). Spravidla sa tepelne spracovali. Stredoveké kosáky, nájdené na Slovensku mali nauhličené, alebo navarené ostrie, bez tepelného spracovania, prípadne tepelne spracované na martenzit, alebo bainit, vyskytli sa aj feritické kosáky (ich ostrie mohlo byť „spotrebované", tj.

V roce 1999 objevil Jiří Fröhlich (vedoucí Archeologického oddělení Prácheňského muzea v Písku) při sledování trasy Zlaté stezky u Horské Kvildy (rozhraní okr. Klatovy a Prachatice) středověké zlaté doly (Fröhlich 1999). Jsou na východní straně vrchu Břemeno o výšce 1156 m a rozprostírají se na ploše
několika hektarů. Závažné je zjištění J. Fröhlicha, že přes zlatodoly vedla významná obchodní cesta, tzv. Zlatá stezka. Byla vybudována v letech 1356 až 1366, zejména k přepravě soli z Pasova do Kašperských Hor a dále do vnitrozemí.

Polovina želené houby byla kovářsky zpracována profesionálním nožířem z Banské Bystrice kovářským mistrem Ladislavem Šántou – Laskym v kovárně v Těšanech, a to v rámci praktické části Odborného semináře k výrobě damascenské oceli, který uspořádalo Technické muzeum v Brně ve dnech 20. až 21. října 2002.

Při návštěvě Toskánska na podzim roku 2002, sebral spoluautor příspěvku několik vzorků strusek na břehu zátoky Barrata v místech zaniklé etruské lokality Populonia.

Ťažba medených rúd v Spišsko–gemerskom rudohorí (ďalej SGR) a ich zhutňovanie v 18. a 19. storočí zaujímala v v bývalej Rakúsko–Uhorskej monarchii popredné miesto. Kým ťažba a výroba medi v stredoslovenskej banskej oblasti v 17. storočí pre vyčerpanie rudných zásob mala zostupný trend, začala rapídne narastať exploatácia rúd s obsahom medi a striebra hlavne na Spiši.

V rámci projektu „Sanace brněnského podzemí“ byl proveden v květnu 2001 záchranný archeologický výzkum, který spočíval v dokumentaci a částečné preparaci archeologických situací ve třech sondách, které byly položeny ve volném prostranství ulice Pekařské, mezi domy č. 5 a 7. 

Cihlová pec sklenutá valenou klenbou je patrně jen o málo starší než jáma 503, která ji částečně narušila. Cihly, o velikosti 15 x 8 x 32 cm, byly spojovány jílem a nesly stopy opálení, půdorys topeniště byl obdélný o rozměrech 1,1 m x 1,8 m, výška klenby byla přibližně 0,5 m.

O existenci hradní studny jsou autorovi známy dvě písemné zprávy. Jedna pochází z roku 1600, druhá pak z roku 1703. Obě tyto zprávy potvrzují, že na Novém hradě studna existovala. Vzhledem k tomu, že autor tohoto příspěvku se nehodlal zabývat podrobným hodnocením historických pramenů, obrátil svoji pozornost, jako geolog, k poměrům geologickým a hydrogeologickým, z nichž pak bylo možno vyvodit určité zatím prakticky neověřené závěry. Cílem tohoto příspěvku je vzbudit zájem o archeologický výzkum uvedeného objektu.

Pozůstatky sklářské huti lze dosud nalézt na louce pod Lesní chatou v obci Bedřichov v Jizerských horách (okr. Jablonec nad Nisou). Toto území začalo být aktuálně ohrožováno počátkem nového tisíciletí plánovanou výstavbou lyžařského běžeckého stadiónu. Část zainteresovaných správních orgánů a organizací se však podařilo přesvědčit o nutnosti zachovat pozůstatky sklárny ve formě jednoduchého skanzenu v rámci budoucího sportovního areálu. Realizaci projektu ovšem muselo předcházet přesné vymezení plochy ohroženého sklářského statku.