Dosud nedostatečně jsou probádány dějiny moravského a slezského sklářství, ač mnohdy mohlo být či bylo rovno úrovně českého (Štěpán 1998, s.23 ad.). Tohoto nelehkého a dlouhotrvajícího úkolu se
ujal se vší houževnatosti opavský historik PhDr.Václav Štěpán. Zdálo se, že jeho již mnoholetá
myšlenka zřídit v renesančním zámku v Branné (bývalé panství Kolštejn) na Šumpersku sklářské
muzeum, dostává v posledních letech konkretnější podobu započatou rekonstrukcí zámku. Z toho

Brno, podobně jako většina měst v celé Evropě, bylo poznamenáno nejmasovějším a zároveň
nejrozsáhlejším válečným konfliktem v dějinách kontinentu, Druhou světovou válkou. Město nebylo
poničeno tolik, jako některá města v nichž byla soustředěna válečná výroba Třetí říše nebo ta, která
byla Spojenci kobercově bombardována z jiných důvodů (Hamburk, Kolín nad Rýnem, Drážďany,
Augsburg, Vídeňské Nové Město …).
S blížícím se koncem Druhé světové války se protektorátní území dostalo do prostoru působení

V první polovině dubna 1945 vykorespondovala radiostanice ANNA, náležející čs. výsadkové skupině
PLATINUM-PEWTER a působící v té době ve Velké Bíteši, letecké dodávky zbraní a válečného
materiálu domácímu odboji. Jedna z příjmových ploch byla vytyčena u Lažánek a kryta heslem
Kamna velmi kouří, zkráceně KAMNA. Výsadek zbraní se měl jako obvykle uskutečnit po vyhlášení
smluveného hesla v českém vysílání londýnského rozhlasu BBC. Očekávaný signál přišel 16. dubna
1945.

V archeologických nálezech se občas vyskytují železné předměty zhotovené kovářskými postupy,
jejichž struktura vykazuje výrazné vrstvení patrné na leptané ploše metalografického makrovýbrusu
i pouhým okem. Nemáme na mysli případy, kdy toto vrstvení je důsledkem kovářského svaření pruhů,
pásů či tyčí z uhlíkových ocelí s rozdílným obsahem uhlíku a následného kování takto připraveného
polotovaru, ale takové případy, které lze charakterizovat velmi jemným vrstvením či řádkováním,

Současný stav a cíle programu ochrany a presentace železářských památek v Moravském krasu

Příspěvek k historii železářského hutnictví na Jevišovicku

Tato kapitola si ze širokého spektra možných náhledů na stav středověkého podkovářství vyňala jako
hlavní cíl pokusit se najít stopy po nějakém materiálovém (tedy abrazním) vylepšení půdní plochy
podkov, k čemuž se nejlépe hodí analyzovat vzorky odebrané v přední části podkov.

Slovenská časť bývalej Zemplínskej župy až na malé výnimky zahŕňala najvýchodnejšiu oblasť
Slovenska medzi Slanskými vrchmi a hranicou s Ukrajinou. Prírodné podmienky, predovšetkým
rovinatý charakter väčšiny územia predurčujú Zemplín na poľnohospodársku výrobu. Remeselná
výroba mala iba miestny význam, kovospracujúci remeselníci sa obmedzovali prakticky iba na
kováčov.

Východně od Olomučan u Blanska jsou v lesním komplexu zachovány zbytky zaniklé osady. Tato
skutečnost je archeologům známa, lokalita však nebyla prozkoumána a pouze nahodilé poznatky,
získané prakticky bez terénních prací, byly publikovány (E. Černý 1992). V tomtéž terénu se vyskytuje
mnoho dokladů po starém dolování železných rud. Jsou to jednak rozsáhlá pinkoviště (Vystrčená),
jednak stařiny šachetních dobývek mladšího typu (dokladováno po roce 1700). Na bývalých
pinkovištích byly položeny pozdější důlní míry Vystrčená, Tomáš, Trojice (K. Kučera 1982).

V roce 1996 v prostoru tratí Rúdnícký dvůr, Rúdnícký mlýn zahájili M. Hložek a M. Chludil
systematický povrchový průzkum, který měl za cíl objevit pozůstatky zaniklé vsi. Z místopisné
literatury jsme měli k dispozici následující údaje. V testamentu markraběte Jana Jindřicha z r. 1371 se
Rúdník uváděl jako místo kam až sahala bzenecká Doubrava. V 16. století se zde nalézal mlýn a
dvůr. Roku 1667 zde stály chalupy lidí, kteří pracovali na místním dvoře. Až do této doby byl Rudník