svářkové železo

Předmětem příspěvku je rekonstrukce ruční ražby pražského groše z období Václava II. (1278–1305). Cílem bylo dosáhnout co nejvěrnějšího postupu přípravy slitiny stříbra, jejího odlévání, výroby plechu, mincovního střižku, jeho úpravy včetně žíhání, bělení a leštění. Součástí je rovněž realizace vlastní ražby společně se zhotovením razidla. Použity byly historicky dokladované původní postupy, doplněné o některé moderní zařízení. Experimentem byla potvrzena správnost jednotlivých technologických operací, přičemž získány byly i nové poznatky o způsobu výroby razidla z nauhličeného svářkového železa, odlévání stříbrné slitiny do barchetu či mokrého leštění pískem. Jednotlivé fáze postupu jsou dokumentovány fotografiemi a podrobným komentářem.

Experimental coining of a Prague groschen replica

The subject of this paper is reconstruction of the manual coining of a Prague groschen from the reign of Wenceslaus II (1278–1305). The objective was to achieve the most faithful possible procedure of preparing the silver alloy, its casting, the production of the plate, the planchet, and its modification, including annealing, whitening and polishing. The investigation also involved striking and producing the die. The experiment confirmed that each technological operation was valid, and in addition new findings were made about the method of producing dies from carburized wrought iron, casting the silver alloy into fustian and wet sand polishing. Individual phases of the process are documented in photographs and detailed comments.

Polovina želené houby byla kovářsky zpracována profesionálním nožířem z Banské Bystrice kovářským mistrem Ladislavem Šántou – Laskym v kovárně v Těšanech, a to v rámci praktické části Odborného semináře k výrobě damascenské oceli, který uspořádalo Technické muzeum v Brně ve dnech 20. až 21. října 2002.

Pozoruhodným dokladem vývoje stavebních materiálů na bázi železa pro mosty je od roku 1978 již z provozu vyřazený železniční viadukt na trati Znojmo–Střelice. Byl postaven v letech 1869 až 1870 francouzskými železárnami F. Cail a spol. v Paříži a ve Fives-Lille. Byla to první mostní stavba svého druhu v Rakousko-Uhersku. Údolí řeky Jihlavy překlenul jednokolejný most o šesti polích s celkovou světlostí od opěry k opěře 373,5 m. Tyto krajní opěry byly zděné, obložené kamennými kvádry. Největší výška horní hrany kolejnice byla 42,7 m nad hladinou malé vody řeky. Mezi krajními opěrami bylo vztyčeno pět pilířů tvaru komolého jehlanu. Každý byl tvořen čtyřmi stojkami z litinových trub vyplněných betonem. Kromě několika dalších litinových částí byla ostatní mostní konstrukce
sestavena ze svářkového železa. Celkem bylo v mostu zabudováno 1238 tun svářkového železa a 296 tun litiny. Když byly v dalších letech zjišťovány na některých litinových troubách stojek jemné podélné trhliny v délce i několika centimetrů, byly pilíře z litinových trub po 22 letech provozu mostu vyměněny v roce 1892 za pilíře ze svářkového železa, které bylo dodáno železárnami z města Resita v dnešním Rumunsku.