rok vydání: 2004 / č. semináře: 22 (2003)

Výrobní (hrnčířský ?) areál z časného novověku v Berouně – České ulici čp. 56

Pavel Vařeka

Na podzim roku 1997 a počátkem roku 1998 byl realizován Ústavem archeologické památkové péče středních Čech předstihový záchranný archeologický výzkum parcely čp. 56 v České ul. v Berouně (P. Vařeka, I. Benková; obr. 1). Na předmětné ploše byla v roce 1983 provedena demolice zástavby (archeologické nálezy z klenebních zásypů cf. Matoušek – Scheufler – Štajnochr 1985). Terénní výzkum byl vzhledem k předchozí přípravě staveniště mechanizací zahájen na výrazně snížené úrovni parcely s pouhými torzy archeologických situací. Přední část parcely zaujímaly sklepy zbořeného domu a odkryv se soustředil na zadní část dosahující až k městské hradbě. Výzkum poskytnul především velmi bohaté doklady vrcholně středověkého osídlení, zatímco pozdně středověké a novověké situace převážně chyběly z důvodu mladších porušení nebo odtěžení mechanizací. Výjimku představovala situace při střední části jihovýchodní parcelní hranice s dochovanými torzy zděné zástavby a výrobního objektu, které překrývala mocná vrstva požárového zánikového horizontu. V této části parcely byla položena sonda 1 (obr. 2). Vyhodnocení novověkých situací odkrytých v této sondě je věnován tento příspěvek.

K zásobování města Brna vodou z Kartouz

David Merta, Marek Peška, Antonín Zůbek

K zásobování Brna vodou v období středověku a raného novověku se naposledy před více než desítkou let souhrnně vyjádřily H. Jordánková a L. Sulitková.1 K mladším obdobím existují jen kusé zprávy dokládající skutečnost, že archivní materiál k této problematice není doposud zpracován. Archeologickými výzkumy se doposud podařilo vodovod dokumentovat pouze ve dvou případech.

Typologie tavicích pánví ze stanovišť zaniklých sklářských hutí v Lužických horách a jejich okolí do průmyslové revoluce

Michal Gelnar

Tato první studie, resp. sonda, je zaměřena na typologii sklářských tavicích pánví od středověku po 19. století, uskutečněná na základě studia mně dostupných hmotných pramenů, získaných při terénních rekognoskacích s povrchovým sběrem a archeologických výzkumech v severních Čechách, přesněji v Lužických horách, v Děčínské vrchovině a jejich okolí.

Využití katodoluminiscenční mikroskopie při studiu tavených kamenů zříceniny hradu Obřany (Hostýnské vrchy)

Kamil Kropáč, Zdeněk Dolníček, Jiří Janál

Zřícenina hradu Obřany leží v Hostýnských vrších, na stejnojmenném vrcholu s nejvyšším bodem 704 m n.m. Hrad je vzdálen asi 2,5 km vzdušnou čarou jv. směrem od vrcholu Hostýn a 5,75 km jv. vzdušnou čarou od zámku v Bystřici pod Hostýnem, stojícím ve středu města. Katastrálně se nachází na území obce Chvalčov. Geologicky patří Obřany do račanské jednotky vnitřní magurské skupiny příkrovů flyšového pásma Západních Karpat a její litofaciální zóny hostýnské

Stříbrnorudné hornictví na Havlíčkobrodsku od 13. do 17. století

Pavel Rous

Přestože je hornická minulost Havlíčkobrodska v obecném historickém povědomí zastíněna „stříbrnou“ tradicí Jihlavy a Kutné Hory, její poznání, jak v posledních letech vyplývá z povrchových terénních průzkumů, se může opírat o četnější a intaktněji dochované terénní pozůstatky po vrcholně středověké a raně novověké těžbě a zpracování polymetalických rud.2 Navíc je pro Havlíčkobrodsko k dispozici více s hornictvím souvisejících zpráv písemných pramenů z období 1250–1350, než pro další naše, a zdá se, že i středoevropské staré báňské revíry.

Pancéřová bojová stanoviště československého opevnění z let 1935–1938

Jiří Vaněček, Martin Vlach, Karel Majzlík, Pavel Doležal, Vladimír Ustohal

Nedílnou a velmi důležitou součástí objektů těžkého opevnění (TO) vybudovaných v letech 1935 až 1938 na severní a v menším počtu i jižní hranici tehdejšího Československa byly pancéřové prvky, ze kterých bylo vedeno pozorování a palba (tzv. zvony, kopule a věže). Výroba všech těchto prvků byla rovnoměrně rozložena mezi tři tehdy nejvýznamnější hutní podniky – Škodovy závody v Plzni, Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT) a Báňskou a hutní společnost Třinec. Tyto podniky dodávaly také různé další pancíře do TO – střílny, granátové skluzy, ventilační prostupy do stěn, uzávěry střílen a v případě Škodových závodů také zbraně.

Kanon z Hanaiapy

Vladimír Ustohal, Karel Stránský

Léto roku 1998 jsem prožil na ostrovech Francouzské Polynésie, kde jsem cestoval po stopách dávné historie našich krajanů. Jedním z ostrovů, na kterém jsem pobýval, byl Hiva Oa v souostroví Markézy. Poslední roky života tu prožil francouzský malíř impressionista Paul Gauguin. V roce 1903, tedy právě před sto lety, zde v Atuoně zemřel a je pohřben. Ve vesničce Hanaiapa, stulené v ústí hlubokého údolí, končícího v zálivu na severním pobřeží tohoto ostrova, jsem pobyl několik dní, abych v bujícím porostu navštívil osamělý hrob svého dávného přítele Jana Duchka, jediného
Čecha na celých Markézách. Kluci z Hanaiapy mi ukázali vzácnost, jaká se v těchto končinách hned tak nevidí. Byla to hlaveň lodního děla, kterou kdosi dávno vylovil ze dna hanaiapského zálivu (obr. 3). Kluci svorně tvrdili, že je to kanon ze španělské lodi samotného Mendañi, prvního evropského návštěvníka Markézských ostrovů.

Důlní a hutnická činnost v údolí potoka Stříbrnice

Karel Stránský, Jiří Merta, Antonín Buchal

Lesní trať Stříbrnice, kterým protéká potok, spíše potůček stejného jména, se nachází přibližně severovýchodně od východního okraje osady Lesní Hluboké. Délka rovněž severovýchodně tekoucího potoka, i s jeho četnými zákrutami, činí od jeho soutoku s Bílým potokem po východní okraj osady asi 1,5 až 2,0 km. V tomtéž úseku má potok Stříbrnice spád přes 102 m, to znamená asi 5,1 až 6,8 m/100m. Potok teče převážně hluboko zařezaným údolím a v jeho dolním toku ho sleduje pouze stezka pro pěší. Teprve v horní části toku jej křižuje lesní cesta. Místní název lesní tratě a potoka Stříbrnice je velmi starý a pochází ještě z doby, kdy se v údolí těžil stříbronosný galenit. Jako památka na tuto těžbu se ve stěně údolí, asi v polovině vzdálenosti mezi ústím potoka a okrajem osady, zachovala štola, dnes již v terénu velmi obtížně identifikovatelná. Situaci přibližuje výřez z topografické mapy

Archeometalurgická analýza kosákov

Jozef Petrík, L‘ubomír Mihok

Stredoveké kosáky sa vyrábali najčastejšie navarením oceľového britu na nosnú chrbtovú časť z nízkouhlíkovoeho železa. V menšej miere sa používali oceľové (z stredneuhlíkovej ocele) a akostné, ale náročné na výrobu trojvrstvové kosáky (najčastejšie vrstva uhlíkovej ocele medzi dvoma okrajovými vrstvami zo železa). Spravidla sa tepelne spracovali. Stredoveké kosáky, nájdené na Slovensku mali nauhličené, alebo navarené ostrie, bez tepelného spracovania, prípadne tepelne spracované na martenzit, alebo bainit, vyskytli sa aj feritické kosáky (ich ostrie mohlo byť „spotrebované", tj. úplne odstránené opakovaným brúsením), ktorých praktické použitie je otázne. Kosák z Remetských Hámrov z 19. storočia mal trojvrstvovú štruktúru, na rozdiel od bežnej schémy boli s nízkouhlíkovým železom medzi dvoma vrstvami ocele. Kosák z Martina, vyrobený okolo roku 1920 mal štruktúru tvorenú popusteným jemnozrnným martenzitom s mikrotvrdosťou 408 HV0.05. Analyzované kosáky (4 ks) pochádzajú zo zbierok Východoslovenského múzea v Košiciach, Archeologického múzea v Bratislave a Podtatranského múzea v Kežmarku.

Metalografický rozbor dvou středověkých podkov z Horské Kvildy na Šumavě

Jiří Hošek, Jaroslav Kudrnáč

V roce 1999 objevil Jiří Fröhlich (vedoucí Archeologického oddělení Prácheňského muzea v Písku) při sledování trasy Zlaté stezky u Horské Kvildy (rozhraní okr. Klatovy a Prachatice) středověké zlaté doly (Fröhlich 1999). Jsou na východní straně vrchu Břemeno o výšce 1156 m a rozprostírají se na ploše
několika hektarů. Závažné je zjištění J. Fröhlicha, že přes zlatodoly vedla významná obchodní cesta, tzv. Zlatá stezka. Byla vybudována v letech 1356 až 1366, zejména k přepravě soli z Pasova do Kašperských Hor a dále do vnitrozemí.

Metalurgický rozbor nože ze svářkového železa (Experimentální tavba Josefov 2002)

Jiří Hošek, Jiří Merta, Karel Malý

Polovina želené houby byla kovářsky zpracována profesionálním nožířem z Banské Bystrice kovářským mistrem Ladislavem Šántou – Laskym v kovárně v Těšanech, a to v rámci praktické části Odborného semináře k výrobě damascenské oceli, který uspořádalo Technické muzeum v Brně ve dnech 20. až 21. října 2002.

Metalurgia medi v Opátke

Jozef Petrík, L‘ubomír Mihok, Rudolf Magula, Gabriel Janák, Ladislav Fröhlich

Ťažba medených rúd v Spišsko–gemerskom rudohorí (ďalej SGR) a ich zhutňovanie v 18. a 19. storočí zaujímala v v bývalej Rakúsko–Uhorskej monarchii popredné miesto. Kým ťažba a výroba medi v stredoslovenskej banskej oblasti v 17. storočí pre vyčerpanie rudných zásob mala zostupný trend, začala rapídne narastať exploatácia rúd s obsahom medi a striebra hlavne na Spiši.