Po stopách důlní činnosti v údolí potoka Stříbrnice

Jiří Merta, Karel Stránský, Drahomíra Janová, Lubomír Stránský, Antonín Buchal

Lesní trať údolí Stříbrnice, kterou protéká potok stejného jména, se nachází přibližně severovýchodně od východního okraje osady Lesní Hluboké. Přímá délka taktéž severovýchodně tekoucího potoka, i s jeho četnými meandry a zákrutami, činí od jeho soutoku s Bílým potokem po východní okraj osady necelých 2,5 km (obr. 1). Potok Stříbrnice, který představuje v normálním počasí spíše potůček, se podle topografické mapy stéká ze tří pramenů, avšak ve skutečnosti přijímá čtyři levostranné a dva pravostranné menší přítoky, které jsou stejně jako jeho hlavní tok hluboce zařezané do terénu. Celé údolí je značně divoké, v horní části snad vůbec  nenavštěvované a neprocházené, a jeho tok je zde možno sledovat pouze cestou jeho korytem.

Vitriolový důl „Zeche“ v Kryštofově Údolí – chemická výroba v 16. století

Petr Holub

Prospektoři hledající stříbronosný galenit ložisko objevili patrně záhy po roce 1528, kdy byla vyhlášena Horní svoboda v oblasti dnešního Kryštofova Údolí. Hledací příkopy (kutací rýhy) zastihly povrchový výchoz žíly o mocnosti 0,5 m ukloněný k severu zhruba v úhlu 50 stupňů. Zrudnělá poloha obsahovala hlavně pyrit FeS2, 0,5% galenitu PbS a až 5% sfaleritu ZnS. V galenitu byl pouze mizivý obsah stříbra a jeho těžba se příliš nevyplácela. Také vysoký obsah síry znemožňoval výroba železa z pyritu. Přesto havíři pokračovali v hloubení jámy v domnění, že obsah stříbra v galenitu s hloubce vzroste. Dvacet metrů pod ohlubní jámy narazili na souběžnou žílu pyritu. Jediným ekonomickým řešením bylo využít tuto druhou žílu o mocnosti cca 30 cm pro výrobu vitriolu a doplňkově těžit původní galenitovou polohu pro získání olova a malého množství stříbra.

Příspěvek k dolování stříbrných rud v Mrákotíně – Dobré Vodě u Telče

Karel Stránský, Karel Křížek, Drahomíra Janová a Lubomír Stránský

Dolování stříbrných rud v Mrákotíně – na Dobré Vodě u Telče je již také dávného data. První písemné zprávy se vztahují k první polovině patnáctého století. Jsou uváděny ve spojení se jménem Volfa Krajíře z Krajku (* před 15. 9. 1554), který byl, spolu s Petrem Vokem z Rožmberka a Annou z Rožmitálu, po smrti Adama I. z Hradce, poručníkem jeho dvěma nezletilým synům, Jáchymovi (*1526 - +1565) a Zachariášovi (*1527-+1589) z Hradce.

Deblínské rudné doly – stopy po těžbě stříbra a zlata

Karel Stránský, Vladimír Ustohal, Drahomíra Janová, Antonín Buchal, Lubomír Stránský

Příspěvek pojednává s využitím regionálních pramenů, včetně místní kroniky, na základě terénního průzkumu a chemických a mineralogických analýz vzorků odebraných z bývalé důlní lokality, o historii a také o současném stavu bývalých deblínských rudných dolů. Zdejší rudné doly náleží k nejstarších lokalitám těžby drahých kovů v okolí Tišnova. Získané výsledky potvrzují, že v dolech byly v minulosti těženy sulfidické rudy, které obsahovaly jako příměs stříbro a podporují předpoklad, že se zde nacházela též ložiska zlatonosného křemene.

Nákres stříbrné hutě ze 17. století ze sbírek Městského muzea v Přibyslavi

Ladislav Jangl, Jiří Majer, Pavel Rous, Jiří Vosáhlo

Referovaný nákres tavírny stříbrné rudy je uložen ve sbírkách Městského muzea v Přibyslavi pod inventárním číslem 15. Původ a význam nákresu byl po řadu uplynulých desetiletí neznám, resp. zapomenut, takže byl v muzeu vystavován v zaskleném rámu jako anonymní nedatovaný obrázek pecí na tavení stříbrné rudy. Pod zašlým sklem navíc nebylo možné rozeznat jeho detaily a spolehlivě přečíst popisky. Až v r. 2002 na jeho možnou historickou hodnotu upozornil Jaroslav Havlíček, jenž se podrobně zabývá hornickou tradicí obce Stříbrné Hory u Přibyslavi.

Stříbrnorudné hornictví na Havlíčkobrodsku od 13. do 17. století

Pavel Rous

Přestože je hornická minulost Havlíčkobrodska v obecném historickém povědomí zastíněna „stříbrnou“ tradicí Jihlavy a Kutné Hory, její poznání, jak v posledních letech vyplývá z povrchových terénních průzkumů, se může opírat o četnější a intaktněji dochované terénní pozůstatky po vrcholně středověké a raně novověké těžbě a zpracování polymetalických rud.2 Navíc je pro Havlíčkobrodsko k dispozici více s hornictvím souvisejících zpráv písemných pramenů z období 1250–1350, než pro další naše, a zdá se, že i středoevropské staré báňské revíry.

Simtany u Havlíčkova Brodu – stopy po těžbě a hutnickém zpracování stříbrných rud

Karel Stránský, Antonín Buchal, Zdeněk Winkler

Počátky dolování a zpracování stříbrných rud mezi Havlíčkovým Brodem a Přibyslaví, kde leží též osada Simtany, se ztrácejí v hlubokém středověku. Kolem roku 1240 se ujal úřadu krajského hejtmana nad Čáslavským krajem po svém otci Jindřichovi ze Žitavy, bývalém purkrabí budišínském, pan Smil sídlící na Lichnici u Čáslavi. Ten se psal i se svými potomky z Lichtenburka. Byl dobrým hospodářem a hlavní úsilí obracel ke stříbronosným dolům v okolí Havlíčkova Brodu (tehdy Smilova Brodu, následně pak Německého Brodu), Přibyslavi, Bělé a Šlapanova. Ke zvýšení výnosů z těchto dolů zval na svá území obyvatele z Německa, tehdejšího Švábska, a zakládal pro ně nové osady. Totéž činil král Přemysl Otakar II. u stříbronosných dolů kolem Jihlavy. Tak zde vznikl německý jazykový ostrov který se v okolí Havlíčkova Brodu a Jihlavy a mezi oběma městy udržel až do odsunu německých obyvatel po druhé světové válce. Smil z Lichtenburka, jehož lze podle dochovaných zpráv pokládat za prvního významného podporovatele dolování a těžaře stříbronosných rud na Havlíčkobrodsku a Přibyslavsku, a jehož jméno se objevuje na listinách ještě 1. května v roce 1269 (o němž se však píše již v září následujícího roku (1270) jako o zemřelém), byl pohřben v konventním kostele kláštera žďárského, v kněžišti na jeho evangelijní straně.

PO STOPÁCH TĚŽBY A ZPRACOVÁNÍ STŘÍBRNÝCH RUD V RUDÍKOVĚ

KAREL STRÁNSKÝ, VÁCLAV KAFKA, DRAHOMÍRA JANOVÁ, BOHUSLAVA ZLEVOROVÁ, JOSEF DOBROVOLNÝ, LUBOMÍR STRÁNSKÝ, ANTONÍN BUCHAL

Článek se věnuje dokumentaci orientačního prozkoumání tradice zpracování stříbrných rud v Rudíkově (Velké Meziříčí). Autoři sebrali místní tradici, pomístní jména a údaje z literatury. Při místním průzkumu byly odebrány vzorky hornin, které byly dále podrobeny analýze. Výsledky jsou prezentovány tabelárně a stručně vyhodnoceny.

„Erckerovy“ kapelky experimentální rekonstrukce výroby, použití a materiálové analýzy

Příprava kostního popela pro výrobu kapelek
Michaela Kovářová, Martin Bartoš

Prubířská kapelka je speciální nádobka, ve které probíhá tzv. kupelace, tj. konečný krok stanovení obsahu drahých kovů v rudách, popř. slitinách. V raném novověku byly kapelky zhotovovány ze směsi kostního a dřevěného popela. Cílem této práce byla výroba kapelek podle raně novověkého způsobu popsaného v knize Lazara Erckera z roku 1574. Takto vyrobené kapelky byly odzkoušeny a také analyzovány. Pomocí elektronového mikroskopu byla zhotovena fotografická dokumentace popelů, řezů kapelkami a získaných stříbrných zrnek. Pomocí energiově disperzní rentgenové spektroskopie bylo určeno prvkové složení popelů používaných k výrobě kapelek. Byla zkoušena také pevnost vyrobených kapelek jak po vysušení, tak po vyžíhání.