Nálezy pracovních kamenů ze středověkých úpraven rudy na Českomoravské vrchovině

Jaroslav Havlíček

V uplynulých letech se při různých archeologických akcích zaměřených na mapování a záchranný výzkum pozůstatků hornictví podařilo nalézt specifické kameny, které sloužili k činnosti pravděpodobně v oblasti úpravy rudy. Některým z nich lze přiřadit funkci podložky při roztloukání rudy nebo při prubířství. U většiny však důvod vzniku a použití misek v současné době není jasný. Období existence těchto lokalit lze rámcově datovat od druhé poloviny 13. století do počátku husitských válek.

Po stopách důlní činnosti v údolí potoka Stříbrnice

Jiří Merta, Karel Stránský, Drahomíra Janová, Lubomír Stránský, Antonín Buchal

Lesní trať údolí Stříbrnice, kterou protéká potok stejného jména, se nachází přibližně severovýchodně od východního okraje osady Lesní Hluboké. Přímá délka taktéž severovýchodně tekoucího potoka, i s jeho četnými meandry a zákrutami, činí od jeho soutoku s Bílým potokem po východní okraj osady necelých 2,5 km (obr. 1). Potok Stříbrnice, který představuje v normálním počasí spíše potůček, se podle topografické mapy stéká ze tří pramenů, avšak ve skutečnosti přijímá čtyři levostranné a dva pravostranné menší přítoky, které jsou stejně jako jeho hlavní tok hluboce zařezané do terénu. Celé údolí je značně divoké, v horní části snad vůbec  nenavštěvované a neprocházené, a jeho tok je zde možno sledovat pouze cestou jeho korytem.

Zaniklý minerální podnik pod obcí Kočín na severním Plzeňsku

Jakub Chaloupka

Ve svém příspěvku se zabývám počátky chemického průmyslu. V Čechách jsou spojovány s tzv. vitriolovým průmyslem, který zažil v průběhu 19. století značný vzestup především na Plzeňsku a tehdejším Loketsku. Pozůstatky po této činnosti se v drtivé většině dochovaly jen ve značně archeologizovaném stavu. Příčinou byl hlavně její zánik ještě v poslední čtvrti 19. století.

Naleziště po činnosti mlýna na kobaltovou rudu a přilehlé sklárny u Horní Blatné

Michal Gelnar

V muzeu v Nejdku byly v roce 2005 v regionální expozici vystaveny reprodukce dvou map. První je nedatovaná mapa Loketska Matthaea Seuttera z Augspurgu se dvěma symboly, jež značí sklárnu (ve vysvětlivkách popsáno Glashütte) a značka mlýnu (Blaue Farben M. und dergl. Wercke). Druhá mapa, taktéž Loketska z roku 1742 (?) s textem Farbmühl a symbolem pohárku (ve vysvětlivkách uvedeno jako symbol sklárny) nad Horní Blatnou (Platten). To podnítilo autora k pokusu o lokalizování některé z jejich stanovišť. K doplnění uvedených kartografických pramenů byly použity odborná studie O. Drahotové (1980) a články S. Burachoviče (1985; 1994a; 1994b). Další mapou, o kterou se bylo možno opřít, byla reprodukce detailu rukopisné Müllerovy mapy části Krušnohoří z roku 1714 v expozici muzea v Horní Blatné, jež byla čitelnější než uvedené dvě mapy.

Vodotěžný stroj ve štole Zeche

Ivan Rous

Při znovuotevření dolu v roce 1714 byl do dolu instalováno pístové čerpadlo poháněné buď vodním, nebo šlapacím kolem. V roce 2005–2006 probíhal ve štole výzkum zaměřený na zbytky stroje. Po ohledání místa byl zjištěn následující stav: z poloviny zůstala zachována prostora, kde bylo vodní (šlapací kolo) a na původní stěně jsou původní záseky pro trámovou konstrukci. Zbytky kola se nacházejí asi pod haldou, která zčásti pochází ze staré šachty a zčásti se jedná o odstřelený strop komory.

Vitriolový důl „Zeche“ v Kryštofově Údolí – chemická výroba v 16. století

Petr Holub

Prospektoři hledající stříbronosný galenit ložisko objevili patrně záhy po roce 1528, kdy byla vyhlášena Horní svoboda v oblasti dnešního Kryštofova Údolí. Hledací příkopy (kutací rýhy) zastihly povrchový výchoz žíly o mocnosti 0,5 m ukloněný k severu zhruba v úhlu 50 stupňů. Zrudnělá poloha obsahovala hlavně pyrit FeS2, 0,5% galenitu PbS a až 5% sfaleritu ZnS. V galenitu byl pouze mizivý obsah stříbra a jeho těžba se příliš nevyplácela. Také vysoký obsah síry znemožňoval výroba železa z pyritu. Přesto havíři pokračovali v hloubení jámy v domnění, že obsah stříbra v galenitu s hloubce vzroste. Dvacet metrů pod ohlubní jámy narazili na souběžnou žílu pyritu. Jediným ekonomickým řešením bylo využít tuto druhou žílu o mocnosti cca 30 cm pro výrobu vitriolu a doplňkově těžit původní galenitovou polohu pro získání olova a malého množství stříbra.

Nálezy hornických želízek z let 2004–2006

Ivan Rous

První rozhodnutí o prohledání dolů v oblasti Nového Města pod Smrkem a v oblasti Ještědského hřbetu padlo na začátku roku 2005 po delší diskuzi s archeology a historiky. Ideově šlo o záchranný průzkum, protože existující štoly byly a jsou ohroženy hledači pokladů a i sběrači kovů. Ochrana pomocí kovových třísek (kovových úlomků) byla zavržena pro možné zničení informací o starých prubířských zkouškách, jejichž pozůstatky jsou drobné kapičky kovu. Samotný průzkum ve štolách probíhal pouze na místech, kde nebylo možné porušit žádné historické vrstvy, tedy například na počvě, v bocích zakládky a vždy max. do hloubky cca 15 cm.

Příspěvek k dolování stříbrných rud v Mrákotíně – Dobré Vodě u Telče

Karel Stránský, Karel Křížek, Drahomíra Janová a Lubomír Stránský

Dolování stříbrných rud v Mrákotíně – na Dobré Vodě u Telče je již také dávného data. První písemné zprávy se vztahují k první polovině patnáctého století. Jsou uváděny ve spojení se jménem Volfa Krajíře z Krajku (* před 15. 9. 1554), který byl, spolu s Petrem Vokem z Rožmberka a Annou z Rožmitálu, po smrti Adama I. z Hradce, poručníkem jeho dvěma nezletilým synům, Jáchymovi (*1526 - +1565) a Zachariášovi (*1527-+1589) z Hradce.

Hornická osada ve Zlatohorském rudním revíru – „Erlitz“ nebo Altenberg

Josef Večeřa, Viera Večeřová

Od roku 1990 jsme prováděli terénní výzkumy v Jeseníkách, a zvláště v prostoru Zlatohorského rudního revíru, zaměřené na pozůstatky hornické činnosti. Tento výzkum byl doplněn i revizí dochovaných archivních pramenů a jejich srovnáním s terénní situací. Výsledkem byla navržená klasifikace hornických pozůstatků a jejich využití k relativnímu určování stáří.

Květnice u Tišnova – po stopách těžby a složení barytu

Karel Stránský, Drahomíra Janová, Antonín Buchal, Lubomír Stránský

Město Tišnov má v pozadí hřeben hory Květnice (470 m n.m.), z něhož je malebný rozhled po širém okolí. Na úpatí hory vidíme v polokruhu rozložený Tišnov s nímž na západ splývá obec Předklášteří s klášterem cisterciáckým Porta coeli – Brána nebes. Nerostné bohatství Květnice, hlavně stříbrných a jiných vzácných rud, pestrých mramorů, časté nálezy křišťálů a ametystů, i zrnek zlata v korytu Besénku, splachujícího západní svah Květnice, daly původ prastarému místnímu pořekadlu: Květnice hora, Besének voda, dražší než celá Morava. Je to hodně nadsazeno. Od dob Přemyslovců se opakovaly pokusy dolovat na Květnici, ale vždy bez valného výsledku. Směsice minerálů na Květnici je sice pestrá, ale ne v takové míře, aby dolování bylo výnosné

Deblínské rudné doly – stopy po těžbě stříbra a zlata

Karel Stránský, Vladimír Ustohal, Drahomíra Janová, Antonín Buchal, Lubomír Stránský

Příspěvek pojednává s využitím regionálních pramenů, včetně místní kroniky, na základě terénního průzkumu a chemických a mineralogických analýz vzorků odebraných z bývalé důlní lokality, o historii a také o současném stavu bývalých deblínských rudných dolů. Zdejší rudné doly náleží k nejstarších lokalitám těžby drahých kovů v okolí Tišnova. Získané výsledky potvrzují, že v dolech byly v minulosti těženy sulfidické rudy, které obsahovaly jako příměs stříbro a podporují předpoklad, že se zde nacházela též ložiska zlatonosného křemene.

Těžba zlata v druhé polovině 17. století ve Zlatých Horách

Josef Večeřa

V nově vydané knize „Rudné a uranové hornictví České republiky“ (ed. J. Kafka 2003) mě zaujal odhad vytěženého zlata v průběhu 17. a 18. století. Produkce hlavních zlatorudných revírů Jílového u Prahy, Krásné Hory, Kašperských Hor, Roudného a Dobré Vody byla odhadnuta na 275 kg zlata. Zlaté Hory nebyly (kromě údajných pokusů o obnovu rýžování) v přehledu zmíněny. Přitom odhad vytěženého zlata v období 17.–18. století jen ve Zlatých Horách činí asi 203,5 kg čistého zlata, tedy téměř 3/4 předpokládané produkce všech českých zlatorudných dolů.

Nákres stříbrné hutě ze 17. století ze sbírek Městského muzea v Přibyslavi

Ladislav Jangl, Jiří Majer, Pavel Rous, Jiří Vosáhlo

Referovaný nákres tavírny stříbrné rudy je uložen ve sbírkách Městského muzea v Přibyslavi pod inventárním číslem 15. Původ a význam nákresu byl po řadu uplynulých desetiletí neznám, resp. zapomenut, takže byl v muzeu vystavován v zaskleném rámu jako anonymní nedatovaný obrázek pecí na tavení stříbrné rudy. Pod zašlým sklem navíc nebylo možné rozeznat jeho detaily a spolehlivě přečíst popisky. Až v r. 2002 na jeho možnou historickou hodnotu upozornil Jaroslav Havlíček, jenž se podrobně zabývá hornickou tradicí obce Stříbrné Hory u Přibyslavi.

Stříbrnorudné hornictví na Havlíčkobrodsku od 13. do 17. století

Pavel Rous

Přestože je hornická minulost Havlíčkobrodska v obecném historickém povědomí zastíněna „stříbrnou“ tradicí Jihlavy a Kutné Hory, její poznání, jak v posledních letech vyplývá z povrchových terénních průzkumů, se může opírat o četnější a intaktněji dochované terénní pozůstatky po vrcholně středověké a raně novověké těžbě a zpracování polymetalických rud.2 Navíc je pro Havlíčkobrodsko k dispozici více s hornictvím souvisejících zpráv písemných pramenů z období 1250–1350, než pro další naše, a zdá se, že i středoevropské staré báňské revíry.

Důlní a hutnická činnost v údolí potoka Stříbrnice

Karel Stránský, Jiří Merta, Antonín Buchal

Lesní trať Stříbrnice, kterým protéká potok, spíše potůček stejného jména, se nachází přibližně severovýchodně od východního okraje osady Lesní Hluboké. Délka rovněž severovýchodně tekoucího potoka, i s jeho četnými zákrutami, činí od jeho soutoku s Bílým potokem po východní okraj osady asi 1,5 až 2,0 km. V tomtéž úseku má potok Stříbrnice spád přes 102 m, to znamená asi 5,1 až 6,8 m/100m. Potok teče převážně hluboko zařezaným údolím a v jeho dolním toku ho sleduje pouze stezka pro pěší. Teprve v horní části toku jej křižuje lesní cesta. Místní název lesní tratě a potoka Stříbrnice je velmi starý a pochází ještě z doby, kdy se v údolí těžil stříbronosný galenit. Jako památka na tuto těžbu se ve stěně údolí, asi v polovině vzdálenosti mezi ústím potoka a okrajem osady, zachovala štola, dnes již v terénu velmi obtížně identifikovatelná. Situaci přibližuje výřez z topografické mapy

Archeologické nálezy z lokalit Lange Pinge a Kunstschachte u Zlatých Hor (okr. Jeseník)

Petr Obšusta

V roce 1998 jsem se díky J. Večeřovi seznámil s pozůstatky středověkého dolování v okolí Zlatých
Hor. Kromě obhlídky povrchových reliktů se podařilo získat i soubor archeologických nálezů z lokalit
Lange Pinge a Kunstschachte. Tyto dvě lokality se nachází na území nazývaném Starohoří (nebo
Obirgrube).