olovo

Lesní trať údolí Stříbrnice, kterou protéká potok stejného jména, se nachází přibližně severovýchodně od východního okraje osady Lesní Hluboké. Přímá délka taktéž severovýchodně tekoucího potoka, i s jeho četnými meandry a zákrutami, činí od jeho soutoku s Bílým potokem po východní okraj osady necelých 2,5 km (obr. 1). Potok Stříbrnice, který představuje v normálním počasí spíše potůček, se podle topografické mapy stéká ze tří pramenů, avšak ve skutečnosti přijímá čtyři levostranné a dva pravostranné menší přítoky, které jsou stejně jako jeho hlavní tok hluboce zařezané do terénu. Celé údolí je značně divoké, v horní části snad vůbec  nenavštěvované a neprocházené, a jeho tok je zde možno sledovat pouze cestou jeho korytem.

Prospektoři hledající stříbronosný galenit ložisko objevili patrně záhy po roce 1528, kdy byla vyhlášena Horní svoboda v oblasti dnešního Kryštofova Údolí. Hledací příkopy (kutací rýhy) zastihly povrchový výchoz žíly o mocnosti 0,5 m ukloněný k severu zhruba v úhlu 50 stupňů. Zrudnělá poloha obsahovala hlavně pyrit FeS2, 0,5% galenitu PbS a až 5% sfaleritu ZnS. V galenitu byl pouze mizivý obsah stříbra a jeho těžba se příliš nevyplácela. Také vysoký obsah síry znemožňoval výroba železa z pyritu. Přesto havíři pokračovali v hloubení jámy v domnění, že obsah stříbra v galenitu s hloubce vzroste. Dvacet metrů pod ohlubní jámy narazili na souběžnou žílu pyritu. Jediným ekonomickým řešením bylo využít tuto druhou žílu o mocnosti cca 30 cm pro výrobu vitriolu a doplňkově těžit původní galenitovou polohu pro získání olova a malého množství stříbra.

kat. území Lesní Hluboké, okr. Brno-venkov

Relikt tavící pece na přetavování olova obsahujícího stříbro.

Lokalita Jihlava U Mlékárny leží v severozápadní části města. Studované strusky pocházejí ze středověku a byly získány ze dvou odběrových míst. Na základě optické mikroskopie, analýz na elektronové mikrosondě a celkového chemismu byly odlišeny dva rozdílné typy strusek. Typ A1 je reprezentován struskami složenými převážně z minerálů skupiny olivínu (Fa93Fo7–Fa96Fo3La1) a skla. Celkové složení strusek vykazuje vysoké obsahy FeO (až 40,62 wt.%) a nízké obsahy Pb (0,81–1,63 wt. % PbO). Druhý typ strusek (A2) je složen z Ba-bohatých živců (Cn27Or68 Ab5 –Cn76Or21Ab1An2) a Ba-bohaté skelné fáze (až 37.52 wt. % BaO). Strusky A2 se liší od strusek A1 vysokými obsahy BaO (až 34,51 wt. %) a relativně navýšenými obsahy CaO (5,56–6,51 wt. %). Nízké obsahy Zn (maximálně 1,18 wt. % ZnO) a přítomnost kovového olova a sulfidických inkluzí
jsou hojné v obou typech strusek. Strusky též obsahují nepřeměněná či neroztavená zrna křemene. Kromě toho jsme stanovili teplotu tání daných strusek. Tavicí experimenty byly prováděny v muflovací peci. Zahřátí na teplotu 1 000 °C vedlo k zaoblení hran vzorku ML25 a strusek typu A1. Teplota 1 100 °C vedla k roztavení všech vzorků.