VÝZKUM VRCHOLNĚ STŘEDOVĚKÝCH VÁPENICKÝCH PECÍ V JIŽNÍ ČÁSTI MORAVSKÉHO KRASU SE ZŘETELEM NA OBLAST U MOKRÉ

Petr Kos

Předmětem příspěvku je informace o průběhu a dílčích výsledcích záchranného archeologického výzkumu středověkých vápenických pecí u Mokré-Horákova v areálu velkolomu Mokrá, s dalším zřetelem na jejich výskyt v okolí obcí Hostěnice, Ochoz, Brno-Líšeň, Březina a Kanice. V závislosti nad postupem těžby vápenců pro mokerskou cementárnu (Českomoravský cement a.s., nástupnická společnost) jsou prováděny pracovníky ÚAPP Brno, v.v.i. současně i předstihové záchranné archeologické výzkumy, které dokumentují aktivity spojené s tradičním vápenictvím v Moravském krasu. Za uplynulých dvacet sezón bylo již v předpolí lomu prozkoumáno cca dvacet vápenických pecí, z nichž dvě bylo možné bezpečně spojit s obdobím vrcholného středověku, tj. s obdobím, kdy u Mokré vápenictví začíná svou pohnutou historii. Příspěvek hodnotí rovněž výsledky povrchové prospekce spojené s lokalizací dalších velkokapacitních vápenek a jámových obdélných milířů ve sledovaném mikroregionu a snaží se o jejich předběžné vyhodnocení na srovnávacím základě. Snahou autora je také pokus o nastínění jejich typologie.

In Memoriam JIŘÍ MERTA

DM a OM

Nezbývá nám, nežli začít smutnou zprávou. 29. ledna zemřel jeden z „otců zakladatelů“ konference Archeologia technica a tohoto periodika, Jiří Merta. Věříme, že jeho jméno s nimi bude i nadále spojováno, stejně tak jako zůstane součástí minulosti, současnosti, ale i budoucnosti Technického muzea v Brně, Staré huti u Adamova, Workshopů starého železářství, Setkání ve střední části Moravského krasu, Spolku Františka, Šlakhamru a dalších dějů, na nichž se podílel.

SONDA DO INDUSTRIÁLNÍ ARCHEOLOGIE PRAŽSKÉHO KARLÍNA

Tereza Blažková

Záchranný archeologický výzkum v letech 2013–2014 v pražském Karlíně odkryl několik historických fází vývoje lokality. Území dnešního Karlína, které se nacházelo za středověkými hradbami Prahy, sloužilo již od středověku jako hospodářské zázemí církevních řádů, posléze, od 17. století, jako hospodářské zázemí Prahy a od 18. až zhruba do poloviny 19. století také jako zahrady a výletní cíl Pražanů. V první polovině 19. století se Karlín stal prvním pražským předměstím a ve velké míře zde začaly být zakládány malé i velké průmyslové podniky a výrobní dílny, založen byl přístav na Vltavě a začala zde vznikat nová obytná čtvrť. Archeologický výzkum zaznamenal nálezy a situace od 17. století, odkryl pozůstatky zahrad ze století 19. v podobě typických studen, zachytil sklepy domů a především pak podzemní pozůstatky továrny. Továrna, založená v roce 1854, později společnost Breitfeld & Daněk a ČKD prošla ve své více než stoleté historii mnoha změnami a přestavbami, což výzkum také reflektuje. Nalezeny byly základy továrních budov, topeniště, teplovody, kouřovody a kanály, základy komínů a dalších výrobních zařízení. Svým rozsahem se jedná zatím o největší výzkum industriální archeologie v Praze a možná i v celé České republice.

ZANIKLÁ PRŮMYSLOVÁ KRAJINA

Ondřej Merta

K SOUČASNÝM MOŽNOSTEM DOKUMENTACE INDUSTRIÁLNÍ KRAJINY A TORZÁLNÍ INDUSTRIÁLNÍ ARCHITEKTURY NA PŘÍKLADU STŘEDNÍ ČÁSTI MORAVSKÉHO KRASU. WORKSHOP VE STARÉ HUTI U ADAMOVA

Cílem workshopu konaného ve dnech 15. a 16. listopadu 2016 v areálu Staré huti u Adamova v rámci řešení grantového projektu s názvem „Průmyslové dědictví z pohledu památkové péče“ bylo představení a diskutování použití různých prospekčních a dokumentačních metod s cílem získání co nejkomplexnějšího obrazu „zaniklé průmyslové krajiny“ (GIS, LLS, geofyzikální metody, detektorová prospekce), umožňujícího případnou památkovou ochranu nejhodnotnějších částí, a to nejen na příkladu Moravského krasu.

REZIDENCE BRNĚNSKÝCH AUGUSTINIÁNŮ V ŠARDICÍCH – K PROBLEMATICE ZALOŽENÍ STAVBY

PETR CIKRLE, DAVID MERTA

Rezidence brněnských augustiniánů se nachází v Šardicích, na levobřeží bezejmenné, dnes regulované vodoteče tvořící pravobřežní přítok Hovoranského potoka. Podloží tvoří sprašová návěj, na níž se vytvořil černozemní půdní typ. Patrová stavba obdélné, jednotraktové dispozice o rozměrech 38 × 11 m je delší osou orientována ve směru S-J. Delší průčelí je devítiosé, ve středu je situován vstup. Vstup je v Z průčelí původní, ve V průčelí je proražen druhotně. Kratší průčelí jsou řešena dvouose, severní je v úrovni 1NP řešeno nesymetricky, což je dáno využitím původního vjezdu do budovy (viz dále). Západní třetinu interiéru zabírá v obou podlažích obslužná, průběžná chodba. Komunikační aparát, tvořený jednoramenným schodištěm s mezipodestou, je umístěn při severní straně. Pod severní částí stavby se nachází nevelký sklep, přístupný z nástupního prostoru schodiště. V patře je z prostoru nástupu na schodiště vstup na půdu. Stavba je kryta zvalbenou střechou opatřenou pálenou taškou. Průčelí jsou horizontálně členěna kordónovou římsou oddělující patra, obdobně je stupňovanou římsou odděleno kratší průčelí od štítu. Nároží stavby jsou zvýrazněna štukovými lizénami, ty pohledově člení i delší průčelí v úrovni mezi 3. a 4., respektive 5. a 6. oknem. Ve štítech je proraženo po dvojici oválných oken osvětlujících půdu.