Nepřímá výroba železa

V letošním roce jsme si připomenuli výročí čtyřiceti let od zpřístupnění „Expozice železářství – vývoj železářství ve střední části Moravského krasu“ v objektu Kameňáku, modelárny lichtenštejnské železářské huti v Josefově u Adamova, dnešní Staré huti u Adamova. Tento počin v podstatě ukončil proces rekonstrukce objektů huti, i když původní plány byly podstatně velkorysejší. Současně uběhlo deset let od zařazení vysoké dřevouhelné pece a objektu Kameňáku na seznam národních kulturních památek České republiky. Předložený text stručně shrnuje historii této významné technické památky, přináší krátký popis jednotlivých částí areálu a o něco podrobněji se věnuje tomu, co zpřístupnění expozice předcházelo a též tomu, co následovalo.

From the Liechtenstein Ironworks to a National Cultural Monument - 40 years since the monument was opened to the public and 10 years since it was listed as a National Cultural Monument of the Czech Republic

This year we commemorated the fortieth anniversary of the opening of the „ History of ironmaking - the development of ironmaking in the central part of the Moravian Karst“ in the building of Kameňák, the pattern house of the Liechtenstein ironworks in Josefov by Adamov, today‘s Stará huť u Adamova. This venture essentially ended the process of reconstruction of the smelter buildings, although the original plans were much more generous. At the same time, ten years have passed since the listing of the blast furnace and the Kameňák building on the list of national cultural monuments of the Czech Republic. The text presented here briefly summarises the history of this important technical monument, gives a short description of the individual parts of the site and goes into a little more detail about chat preceded and followed the opening of the exhibition.

Rozšírenie funerálnej liatiny na Slovensku je spojené s rozšírením odlievania z kuplových pecí a rozvojom železničnej siete. Liatinové náhrobky zo sledovanej oblasti západného Spiša, predovšetkým z priestoru Hranovnica – Spišské Bystré obyčajne pochádzajú zo železiarní z horehronskej oblasti – v Pohorelej alebo Hronci, výnimočne z Krompách. Čo sa týka mikroštruktúry, u náhrobníkov dominuje sivá liatina s obsahom síry a fosforu. Väčšina náhrobníkov bola odliata z kuplovej pece.

Material analysis of funerary cast iron from the area of western Spiš and its relation to the Coburg Ironworks in Horehronie

The spread of funerary cast iron in Slovakia is connected with using of cupola furnaces and the development of the railway network. Cast iron tombstones from the monitored area of western Spiš, especially from the area Hranovnica – Spišské Bystré usually come from ironworks in the „upper Hron“ area – in Pohorela or in Hronec, exceptionally from Krompachy. As for the microstructure, the tombstones are dominated by gray cast iron, containing sulfur and of phosphorus. Most tombstones were cast from a cupola furnace.

Příspěvek se věnuje stavební obnově areálu vodního hamru v obci Dobřív na Podbrdsku, která započala v červnu roku 2017. Plně funkční technická památka byla ve zkušebním provozu otevřena 9. června roku 2020, slavnostně pak za přítomnosti odborné i široké veřejnosti 5. září roku 2020. Opravy stály správce objektu, Západočeské muzeum v Plzni, více než 15,5 milionu korun českých, přičemž na financování se podílela Evropská unie prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Plzeňský kraj. V průběhu rekonstrukce se podařilo zrestaurovat všechny stroje a veškeré vybavení pocházející z 19. století, například dřevěné skříňové dmychadlo poháněné novým vodním kolem pro vyhřívací pec a historické dynamo poháněné transmisí, revize se dočkal také nadhazovací buchar, důmyslně konstruovaná stojanová vrtačka, excentrické nůžky na stříhání silných plátů železa /pákové nůžky s levým a pravým břitem/ a brusky. Národní kulturní památka, jejíž původ sahá do 16. století, prošla důkladnou rekonstrukcí, která trvala bezmála tři roky. Obnova se týkala také tří vodních kol, která pohání voda přiváděná vantroky. Hamr získal čtvrté vodní kolo sloužící pro provoz dmychadla. Stavebně-historický průzkum areálu vodního hamru byl díky obnově doplněn o nález pozůstatků vysoké pece, dlouhý odvodňovací kanál a řadu dalších nálezových situací.

Results and evaluation of the structural restoration of the Dobřív hammer mill in the Podbrdy region

The paper is devoted to the structural restoration of the water wheels powered iron hammermill in the village of Dobřív in the Podbrdy region, which began in June 2017. The fully functional technical monument was opened in trial operation on 9 June 2020, and inaugurated in the presence of experts and the general public on 5 September 2020. The repairs cost the administrator of the building, the West Bohemian Museum in Pilsen, more than 15.5 million Czech crowns, with funding from the European Union through the Ministry
for Regional Development of the Czech Republic and the Pilsen Region. In the course of the reconstruction, all the machines and equipment dating back to the 19th century were restored, e.g. a wooden box blower driven by a new water wheel for the heating furnace and a historic dynamo driven by transmissions; the pitching hammer, an ingeniously constructed stand drill, eccentric shears for cutting thick iron sheets / lever shears with left and right blades/ and grinders were also revised. The national cultural monument, whose origins date back to the 16th century, underwent a thorough reconstruction that took almost three years. The restoration also included the three water wheels, which are powered by water supplied by the vantrocks. The mill has acquired a fourth water wheel used to operate the blower. Thanks to the restoration, the structural and historical survey of the hammer mill area was supplemented by the discovery of the remains of a blast furnace, a long drainage channel and a number of other findings.

Železiarne rodiny Coburgovcov boli umiestnené v srdci Slovenska, väčšina z nich na hornej časti rieky Hron. Pôvodné železiarne na Horehroní boli založené v 18. storočí pri obciach Šumiac, Vaľkovňa, Pohorelá a Závadka nad Hronom. Správa týchto železiarní sa nachádzala v Pohorelej, preto sa celý tento komplex nazýval aj pohorelským komplexom

The paper presents results of chemical and metallographic analysis of funeral castings produced in the second half of the 19th century and at the beginning of the 20th century in central Slovakia. The castings were collected from abandoned graves at cemeteries of villages in the upper Hron river region where the Coburg ironworks were the only producer of castings in that time. Analysed funeral castings consisted of grave crosses, grave fences and one casting situated on the grave plate

Územie dnešného Slovenska bolo vďaka výborným prírodným podmienkam, mnohým lokálnym zdrojom rúd, bohatým lesom, množstvom riek a potokov známe ako centrum hutníctva v stredných Karpatoch a Karpatskej kotline v praveku. Tavenie železa a výroba železných predmetov na Slovensku na začiatku novoveku boli rozložené medzi lokálnych vlastníkov, šľachtu, bohatých občanov, koalície a organizácie. Majitelia používali vo svojich železiarňach pre tavenie železa slovenské pece. Drevouhoľné vysoké pece a dvojstupňová výroba železa (skujňovanie) sa začali využívať na našom území na začiatku 18. storočia.

Slovensko je hornatá krajina, ktorá vždy bola bohatá na železnú rudu, drevo a vodnú energiu. Nepriama výroba železa z rúd bola zložitým procesom, ktorého vývoj prebiehal v 18. storočí a úplne sa ukončil až v prvých desaťročiach 19. storočia, pričom v západných krajinách začal podstatne skôr . Rozvoju vysokopecného spôsobu výroby železa na Slovensku bránila zlá ekonomická situácia, konzervatizmus majiteľov železiarní, neskôr problémy s vodnou energiou (nevyrovnaný prietok v použiteľných vodných tokoch) ako aj skutočnosť, že ťažená železná ruda bola vhodná na priamu redukciu. Existovalo 59 vysokopecných závodov, v ktorých sa vyrábalo surové železo. K nim patrili aj vysoké pece z Betliara, Štítnika a Šramkovej. Účelom tejto práce je porovnanie výsledkov analýz zo všetkých troch lokalít a vyvodenie príslušných záverov o efektivite jednotlivých vysokopecných procesov.

Vysokú pec, situovanú medzi obcami Sirk a Rákoš, reštaurovalo STM roku 1970. Vysoká pec postavená z lomového kameňa, spočíva na štyroch mohutných pilieroch o pôdoryse 4 x 4 m. V pilierovej časti pece sú otvory na prívod vzduchu, na odvod trosky a vytaveného železa. Vysoká pec mala pôvodne výšku 13,47 m a užitočný objem 40 m3.

Na středověkou i raně novověkou výrobu železa na Českomoravské vrchovině se zachovaly poměrně četné památky, a to jak v krajině, tak i v písemnictví. Ve srovnání s Bystřickem se zejména na Vysočině výše položené Novoměstsko a Žďársko stalo v několika posledních desetiletích objektem zájmu historiků starého českého železářství. Připomeňme si v této souvislosti alespoň například dávno zaniklé hamry v povodí řeky Fryšávky od Kadova až po Jimramov a hamry v Horním Posázaví, od Velkého Dářka až k Přibyslavi, jejichž historii přiblížil na podkladě archivních pramenů již na počátku sedmdesátých let 20. století zejména Miloš Kreps

Nedílnou a velmi důležitou součástí objektů těžkého opevnění (TO) vybudovaných v letech 1935 až 1938 na severní a v menším počtu i jižní hranici tehdejšího Československa byly pancéřové prvky, ze kterých bylo vedeno pozorování a palba (tzv. zvony, kopule a věže). Výroba všech těchto prvků byla rovnoměrně rozložena mezi tři tehdy nejvýznamnější hutní podniky – Škodovy závody v Plzni, Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT) a Báňskou a hutní společnost Třinec. Tyto podniky dodávaly také různé další pancíře do TO – střílny, granátové skluzy, ventilační prostupy do stěn, uzávěry střílen a v případě Škodových závodů také zbraně.

Léto roku 1998 jsem prožil na ostrovech Francouzské Polynésie, kde jsem cestoval po stopách dávné historie našich krajanů. Jedním z ostrovů, na kterém jsem pobýval, byl Hiva Oa v souostroví Markézy. Poslední roky života tu prožil francouzský malíř impressionista Paul Gauguin. V roce 1903, tedy právě před sto lety, zde v Atuoně zemřel a je pohřben. Ve vesničce Hanaiapa, stulené v ústí hlubokého údolí, končícího v zálivu na severním pobřeží tohoto ostrova, jsem pobyl několik dní, abych v bujícím porostu navštívil osamělý hrob svého dávného přítele Jana Duchka, jediného
Čecha na celých Markézách. Kluci z Hanaiapy mi ukázali vzácnost, jaká se v těchto končinách hned tak nevidí. Byla to hlaveň lodního děla, kterou kdosi dávno vylovil ze dna hanaiapského zálivu (obr. 3). Kluci svorně tvrdili, že je to kanon ze španělské lodi samotného Mendañi, prvního evropského návštěvníka Markézských ostrovů.

Pozoruhodným dokladem vývoje stavebních materiálů na bázi železa pro mosty je od roku 1978 již z provozu vyřazený železniční viadukt na trati Znojmo–Střelice. Byl postaven v letech 1869 až 1870 francouzskými železárnami F. Cail a spol. v Paříži a ve Fives-Lille. Byla to první mostní stavba svého druhu v Rakousko-Uhersku. Údolí řeky Jihlavy překlenul jednokolejný most o šesti polích s celkovou světlostí od opěry k opěře 373,5 m. Tyto krajní opěry byly zděné, obložené kamennými kvádry. Největší výška horní hrany kolejnice byla 42,7 m nad hladinou malé vody řeky. Mezi krajními opěrami bylo vztyčeno pět pilířů tvaru komolého jehlanu. Každý byl tvořen čtyřmi stojkami z litinových trub vyplněných betonem. Kromě několika dalších litinových částí byla ostatní mostní konstrukce
sestavena ze svářkového železa. Celkem bylo v mostu zabudováno 1238 tun svářkového železa a 296 tun litiny. Když byly v dalších letech zjišťovány na některých litinových troubách stojek jemné podélné trhliny v délce i několika centimetrů, byly pilíře z litinových trub po 22 letech provozu mostu vyměněny v roce 1892 za pilíře ze svářkového železa, které bylo dodáno železárnami z města Resita v dnešním Rumunsku.

Analyzované trosky boli získané povrchovým zberom na zarastenej skládke v južnej časti Tatranskej Javoriny. Finálne výrobky sú zriedkavé, v podstate obmedzené na zbierkový fond múzea TANAPu v Tatranskej Lomnici, ktoré poskytlo na analýzu jeden predmet – železnú naberačku.
Po vonkajšej dokumentácii boli vzorky trosky, ako aj naberačka (tá v oblasti konca rúčky, aby sa zbytočne neznižovala muzeálna hodnota predmetu) rozrezané diamantovou pílou. Výbrusy sa pripravovali brúsením na sade brúsnych papierov zrnitosti 220–800 s doleštením diamantovou pastou zvlhčovanou petrolejom. Prítomnosť sulfidických inklúzií sa stanovovala Baumannovým odtlačkom. Nasledovala mikroštrukturálna analýza na optickom mikroskope NEOPHOT 32. Trosky sa analyzovali v neleptanom stave, rúčka naberačky v neleptanom stave (na prítomnosť inklúzií a necelistvostí) a po naleptaní nitalom (na štruktúrne zložky) s následným meraním mikrotvrdosti. Chemickú analýzu trosiek klasickou metodikou mokrou cestou predchádzalo mletie vzorky na vibračnom mlyne. Teplota tavenia trosiek sa merala na vysokoteplotnom mikroskope Leitz–Wetzlar. Prítomnosť vedľajších a stopových prvkov bola určovaná semikvantitatívnou spektrálnou analýzou na spektrografe s rovinnou mriežkou PGS – 2. Bazicita trosky sa vypočítala podľa vzorca B = (CaO+MgO/SiO2 + P2O5).

V dubnu roku 2001 byl na semináři Archeologia technica přednesen krátký informační příspěvek k postupu prací na začlenění Moravského krasu do mezinárodního projektu Evropské cesty železa. Protože práce na projektu od té doby značně pokročily, dovolili jsme si zařadit do sborníku návrh druhé etapy projektu, který byl zpracován o postoupen k dalšímu jednání dne 27. 11. 2001.

Objekty huty sa nachádzali v strede súčasnej obce Zemplínske Hámre (neďaleko kostola z roku 1887), ktorá vznikla ako osada zamestnancov podniku. Od Sniny bola administratívne odčlenená v roku 1956. Do súčasnosti sa zachovali zvyšky dolnej časti vysokej pece, okolo ktorých sa hojne vyskytujú kusy trosky, ktorých maximálny rozmer iba zriedkavo presahuje 50 mm.

Současný stav a cíle programu ochrany a presentace železářských památek v Moravském krasu

Vápenická pec při hradě Holštejn

Komplex reliktů vápenických pecí u Ochozu a v jižní části Moravského krasu.

Středověká vápenka před hradem Pyšolcem okr. Žďár nad Sázavou

Železářská huť v Habrůvecké Bučině

Současný stav lokality samota Ježkov (Frankfurt) mezi obcemi Dlouhý, Branišov a Křídla u Nového Města na Moravě

Pokusné tavby v peci s tenkou hrudí

Pracoval v osadě Dlouhý u Trhové Kamenice železářský hamr s kusovou pecí nebo dřevouhelná vysoká pec?

Historie železářského hutnictví na Českomoravské vysočině

K historii tzv. "Kratzerova hamru" ve Žďáře nad Sázavou