uhlí, dehet, draslo

Historické uhlířské plošiny – právem či neprávem opomíjené památky? Zkušenosti ze studia novověkých plošin na Křivoklátsku, v Brdech a Radečské vrchovině

Milíře
Václav Matoušek, Jiří Woitsch

V letech 2013–2018 uskutečnila Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy ve spolupráci s odborníky z dalších institucí neformální projekt interdisciplinárního studia zaniklých novověkých uhlířských plošin na Křivoklátsku a v Brdech ve středních Čechách a na Radečské vrchovině v západních Čechách. Studium zahrnovalo terénní archeologické výzkumy, antrakologické analýzy, studium archivních pramenů, experiment a využití etnografických analogií. Přínosem projektu bylo stanovení typologie uhlířských plošin a upřesnění prostorových struktur rozsáhlých soustav zaniklých plošin v lesních porostech, přičemž z písemných pramenů i z umístění rozsáhlých soustav uhlířských plošin v krajině vyplývá, že naprostá většina dřevěného uhlí byla v novověku určena pro velké průmyslové metalurgické provozy. Projekt však také opakovaně potvrdil, že kombinace archeologického a botanického studia umožňuje zaniklé uhlířské plošiny datovat nejvýše do „novověku“, tj. obecně do období 18.–20. století. Bližší časové zařazení provozu na jednotlivých plošinách zatím není možné a i další informace, které lze získat výzkumy plošin, jsou poměrně chudé, což potvrzují i obdobné výzkumy prováděné již několik desítek let v zahraničí. Budoucnost terénního výzkumu proto spatřujeme v rozšíření bádání na okolí vlastních plošin, resp. na zařazení uhlířství do komplexu výrobních i nevýrobních aktivit vázaných na lesní prostředí.

Historical charcoal burning platforms – right fully or wrongly overlooked monuments? Experience from a study of platforms from early modern and modern ages in the Křivoklát region, and in the Brdy and Radečská vrchovina Highlands

In the years 2013–2018, the Faculty of Humanities of Charles University in Prague, in cooperation with experts from other institutions, conducted an informal interdisciplinary project concerning studies of recently defunct charcoal burning platforms in the Křivoklát and Brdy regions in Central Bohemia and the Radeč hills in Western Bohemia. The studies included archaeological fieldwork, anthracologic analyses, studies of historical sources, experiments, and the use of ethnographic analogies. The result of the project was the determination of the typology of the charcoal-making platforms and the refinement of spatial structures of extensive swarms of defunct platforms in forest regions, with historical sources and the layout of the charcoal sites in the landscape indicating the use of most of the charcoal in early modern and modern ages for large metallurgic plants. The project again confirmed that the combination of archaeological and botanical studies enables the dating of these charcoal sites into modern times, i.e., the 18th–20th centuries. More precise dating of the operation on individual sites is not possible, and additional information which can be gathered from the study of the sites is also quite sketchy, which is in accord with a similar investigation conducted for several decades abroad. Further studies should therefore encompass the surroundings of the charcoal sites, or the integration of charcoal making into the wider scope of productive and non-productive activities associated with the forest environment.

Key words: charcoal production – defunct charcoal-burning platforms – early modern and modern ages – interdisciplinary studies – Czech lands

Rekonstrukce dřevinné skladby lesních porostů NPR Habrůvecká bučina pomocí antrakologické analýzy uhlíků z bývalých milířů

Dřevěné uhlí
Pavel Peška

Předkládaný text vychází z diplomové práce, která se zabývala hodnocením vývoje dřevinné skladby pomocí uhlíkových spekter z milířišť nalezených v NPR Habrůvecká bučina. V zájmovém území bylo nalezeno 44 bývalých milířišť, z nichž byl rekonstruován výskyt dřevin v minulosti, pomocí antrakologické analýzy. Získané výsledky naznačují, že oproti současné druhové skladbě, byla skladba někdejších porostů podstatně pestřejší, především ve prospěch dubu (Quercus petraea agg.) a jedle (Abies alba Mill.).

Reconstruction of the wood composition of forest stands in the Habrůvecká bučina using anthracologic analysis of charcoals from ancient charcoal clamps

The work, based on the diploma thesis, deals with the evolution of species composition using coal spectra from charcoal sites found in the Habrůvecká bučina National Nature Reserve. Forty-four such sites have been found in the area of interest, which served for the reconstruction of species composition in the past, by means of anthracologic analysis. The results point to a much more varied wood composition in comparison with the recent one, especially in favour of oak (Quercus petraea agg.) and fir (Abies alba Mill.).

Key words: Moravia – Moravian Karst – charcoal burning – charcoal burning platform – anthracologic analysis – reconstruction of species composition

Desátý workshop starého železářství ve Staré huti u Adamova (23. až 25. května 2018)

AT_30_Workshop_Josefov_2018
Ondřej Merta

Ve dnech 23. až 25. května 2018 proběhl v areálu Staré huti u Adamova další z Workshopů starého železářství, jejichž cílem je osvojování si starých železářských technologií a následně i akce pro veřejnost mající informovat o staré železářské, uhlířské a vápenické tradici krajiny Moravského krasu. 

The Ninth Workshop of Ancient Metallurgy at The Old Ironworks at Adamov (23rd-25th May 2018)
In the timespan from the 23rd to the 25th May 2018, yet another workshop regarding ancient metallurgy took place, the aim of which is to to get acquainted with the old iron smelting technologies followed by public demonstrations aimed at informing the public about the old iron-, charcoal- and limemaking tradition in the Moravian Karst.

Lhota 2007 – Experimentální pálení milíře tradiční technologií

Milan Cyrus, Václav Matoušek

V roce 2007 proběhl ve Lhotě u Kladna experiment s výrobou dřevěného uhlí tradičními technologickými postupy. Experiment se uskutečnil ve spolupráci Fakulty humanitních studií UK a Skanzenu výroby dřevěného uhlí Lhota. Na  experimentu se podílelo postupně celkem 26 zástupců Fakulty humanitních studií a Přírodovědecké fakulty UK a 3 zaměstnanci skanzenu.
Experiment volně navazoval na sérii experimentálních výpalů milířů v letech 2000, 2002 a 2003 ve Středisku experimentální archeologie Villa Nova v Uhřínově v Orlických horách (Dragoun – Matoušek 2004) a zkušenost s experimentálním pálením milíře v únoru 2007 v Muzeu lesnictví, myslivosti a rybářství v Ohradě u Hluboké nad Vltavou. Smyslem experimentu ve Lhotě bylo ověřit některé technologické postupy (především složení pokrývky milíře), které nebyly v při předchozích experimentech zohledněny.

Vlastnosti a kvalita dřevěného uhlí vyrobeného při experimentu ve Lhotě na Křivoklátsku

Jiří Woitsch

Rekonstrukce technologie se při experimentální výrobě dřevěného uhlí, o které v tomto sborníku podrobně referuje V. Matoušek, nepochybně zdařila. Její úspěšnost vyplývá samozřejmě z prostého faktu, že se dřevěné uhlí podařilo vypálit. Z hlediska historie i živé současnosti výroby dřevěného uhlí u nás i v Evropě, je však podobné hodnocení nedostatečné. Hodnocení efektivity produkce se totiž samozřejmě neodvíjí od její pouhé úspěšné realizace – ta byla a je s ohledem na míru praktických zkušeností „opravdových“ uhlířů standardem, i když zprávy o excesech třeba v podobě tzv. vyhoření milířů existují. Rozhodujícími kritérii při posuzování uhlířství však vždy v minulosti i dnes byla výtěžnost výroby – tj. množství uhlí vyrobeného z dané suroviny – a dále jeho kvalita odvíjející se od chemické kompozice. A tímto prizmatem je samozřejmě možné a nutné hodnotit i tento experiment.

Pokusné tavby železa v polozahloubených šachtových pecích typu Podbořany

Jiří Kmošek, Vojtěch Kmošek

Série pokusných taveb probíhala s cílem ověření výrobního procesu železa, pomocí technických prostředků srovnatelných s daným historickým obdobím. Převážná část pracovních úkonů si zakládala na svém vlastním logickém úsudku, kdy samotné osvojování metalurgických zkušeností probíhalo formou praktického experimentování, na podobném principu jako při samotném vznikání a rozvíjení metalurgie železa. Tento příspěvek obsahuje i popis pokusu s výrobou dřevěného uhlí v milíři.

Možnosti archeologického výzkumu zaniklých drasláren ve světle experimentální výroby potaše

Jiří Woitsch

V tomto textu, který určitým způsobem navazuje na práce věnované technologickým, sociálním, ekonomickým, obchodním a dalším aspektům draslářství, se tedy pokouším upozornit na specifika tohoto výrobního odvětví s ohledem na možnosti archeologického výzkumu jeho reliktů. Domnívám se, že je přitom potřebné alespoň rámcově charakterizovat obor jako celek, nastínit některé jeho základní vývojové charakteristiky a popsat specifika užívaných technologických postupů. Vycházím přitom
převážně ze studia písemných a ikonografických pramenů z našeho území, komparací s archeologickým studiem jiných výrobních odvětví a v neposlední řadě z poznatků získaných během archeologického experimentu, při němž byla technologie výroby kompletně rekonstruována a další data jsou průběžně získávána pozorováním procesu archeologizace výrobních zařízení.

Povrchový průzkum dehtářských pracovišť v Českém Švýcarsku

Petr Lissek

V posledních desetiletích se výrazně zvýšila pozornost archeologů věnovaná krajině Českého Švýcarska. Nemalou měrou k tomu svými průzkumy přispěli p. R. Marschner a V. Sojka, někdejší zaměstnanci CHKO Labské pískovce. Výsledkem jejich činnosti byla řada objevů pravěkých a středověkých lokalit (Belisová 2004, Lissek 2003, 2004, Pažourek – Velímský 1997, Peša – Jenč 2003, 2004, Svoboda 2003). Mezi novými lokalitami se stopami středověkých a novověkých aktivit
jednoznačně převažují ty, kde se setkáváme s pozůstatky výroby dehtu a smoly. Jejich pozoruhodný
počet, čítající více jak třicet lokalit, naštěstí neušel také zájmu odborníků. Výsledkem tohoto zájmu byly zatím dvě práce na téma historie výroby dehtu a smoly v Českém Švýcarsku (Belisová 2004, Lissek 2004). Zde jsou předkládány výsledky povrchového průzkumu provedeného v letech 2001–2002. Tento průzkum měl za cíl ověřit interpretaci těchto lokalit a definovat charakteristický projev terénních reliktů výroby dehtu v krajině. Dalším cílem podrobného terénního průzkumu bylo poznaní struktury dehtářských pracovišť a jejich datování.

Tradiční výroba dehtu a kolomazi: OD DEHTAŘSKÝCH JAM K DVOUPLÁŠŤOVÝM PECÍM

Jiří Woitsch

V příspěvku jsou představeny základní způsoby výroby dehtu (resp. obecně kapalných produktů pyrolýzy dřeva) užívané na území střední Evropy od středověku do 20. století a s nimi související výrobní zařízení. Vedle archaických způsobů získávání dehtu (jámy, dehtařské milíře, podomácká výroba v nádobách) se text věnuje zejména vývoji dvouplášťových dehtařských pecí. Zmíněna je i související rafinace produktů tepelného rozkladu dřeva a výroba tzv. kolomazi. Důraz je položen jak na technologické aspekty výroby, stavební (konstrukční) znaky užívaných zařízení a na možnosti archeologického výzkumu reliktů dehtařské výroby, tak na začlenění dehtářství do širší skupiny výrobních oborů – tzv. lesních řemesel.

TECHNOLOGIE VÝROBY DŘEVĚNÉHO UHLÍ POD NESTABILNÍM PŘÍKROVEM

Jiří Kadera

V příspěvku jsou představeny základní způsoby výroby dřevěného uhlí v zařízeních pod nestabilním příkrovem–tzv. milířích, užívané v kontinentální Evropě od středověku do 20. století. V textu jsou popsány hlavní konstrukční typy milířů a technologické aspekty výroby.

SOUSTAVA VCHYNICKO-TETOVSKÉHO PLAVEBNÍHO KANÁLU

Tereza Blažková

Vchynicko-tetovský plavební kanál a jeho soustava je technickou kulturní památkou, která ukazuje na důmyslný způsob využití vodní síly při transportu dříví v 19. století pro podnikatelské záměry Schwarzenbergů na trhu s palivovým dřívím. Industrializaci a s ní související změny v krajině i osídlení oblasti vnesla právě stavba tohoto díla. Koryto kanálu je zachováno v celé své délce, i když uzpůsobeno pozdějšímu využití. V horším stavu je však osm klauzurních nádrží, jež plavební systém napájely a byly zničeny v souvislosti s událostmi po druhé světové válce.

DNY ŘEMESEL V ČESKÉM ŠVÝCARSKU

Natálie Belisová

Čtvrtým rokem pořádá Správa Národního parku České Švýcarsko v blízkosti Dolského mlýna (k. ú. Kamenická Stráň, okr. Děčín) Dny řemesel, během nichž se mohou návštěvníci seznámit s tradičními řemesly, kterými se v minulosti živili místní obyvatelé. A protože v letošním roce 2015 slaví národní park patnáct let své existence, zpestřovala tato akce konec prázdnin po celých osm dní, od 15. do 22. srpna.

SEDMÝ WORKSHOP STARÉHO ŽELEZÁŘSTVÍ A PATNÁCTÉ SETKÁNÍ VE STŘEDNÍ ČÁSTI MORAVSKÉHO KRASU VE STARÉ HUTI U ADAMOVA (20. AŽ 23. KVĚTNA 2015)

Ondřej Merta

Technické muzeu v Brně společně s dalšími spolupořadateli, mezi nimiž se sluší jmenovat zejména Správu Chráněné krajinné oblasti Moravský kras, Českou speleologickou společnost (resp. její lokálně příslušné základní organizace) a obecně prospěšnou společnost Archaia Brno, pořádá již patnáct let akci nazvanou poněkud složitě Setkání ve střední části Moravského krasu. Místem konání je Josefovské údolí a údolí Křtinského potoka ve střední části Krasu a účelem je zpřístupnit návštěvníkům běžně nedostupná místa a předvést výrobní činnosti, které není možné jinde vidět, nebo alespoň ne zároveň na jednom místě a v jednom čase. Jedná se zejména o připomínku řemesel svázaných s historií krajiny Moravského krasu, jimiž jsou železářství, uhlířství a vápenictví. Ty doplňuje kovářská práce, mletí mouky a pečení chleba, odlévání drobných bronzových předmětů, výpal keramiky, soustružení dřeva, destilace alkoholu, předvádění různých textilních výrobních a výzdobných technik používaných v období raného středověku a další práce spojené s tímto obdobím předváděné skupinou living  history DAGA.

Milířiště při vápenické peci u hradu Pyšolce

Michaela Endlicherová Korbičková, Miroslav Korbička, Přemysl Bobek

Předmětem prezentovaného příspěvku je další z objektů z prostoru těžebně-výrobního areálu při hradu Pyšolci, jehož průzkumu byla v posledních několika letech věnována pozornost. Areál tvoří soubor reliktů výrazně se projevujících v lesní krajině, mezi nimiž dominují pozůstatky vápenické pece. Kromě pálení vápna zde byla výrobní činnost zaměřena také na produkci dřevěného uhlí, o čemž svědčí přítomnost milířiště. Ze vzorků zuhelnatělého dřeva byla provedena determinace metodou tzv. antrakologických analýz, díky nimž bylo určeno konkrétní spektrum dřevin užitých při výrobě dřevěného uhlí. Je pravděpodobné, že dřevěného uhlí z milíře zde mohlo být užito také jako podpůrného paliva při výrobě vápna.

OSMÝ WORKSHOP STARÉHO ŽELEZÁŘSTVÍ A ŠESTNÁCTÉ SETKÁNÍ VE STŘEDNÍ ČÁSTI MORAVSKÉHO KRASU VE STARÉ HUTI U ADAMOVA (25. AŽ 28 KVĚTNA 2016)

Ondřej Merta

Ve dnech 25. až 28. května 2016 proběhl v areálu Staré huti u Adamova další z Workshopů starého železářství, jejichž cílem je osvojování
si starých železářských technologií a následně i akce pro veřejnost mající informovat o staré železářské, uhlířské a vápenické tradici krajiny
Moravského krasu.

VÝPAL MILÍŘE VE STARÉ HUTI U ADAMOVA

JIŘÍ KADERA

V roce 2009 se konal v areálu Staré huti u Adamova v Josefovském údolí souběžně s workshopem „starého železářství“ výpal milíře tradičními technologickými postupy. Experiment se uskutečnil ve spolupráci Technického muzea v Brně, společností Archaia Brno, o.p.s. a Hornicko-historického spolku Planá. Názorná ukázka výpalu milíře měla představit toto zaniklé řemeslo jak odborné veřejnosti z řad účastníků workshopu, tak i laické veřejnosti. Cílem experimentu bylo vytvořit surovinovou základnu pro pokusné tavby a kovářskou dílnu.

EXPERIMENTÁLNÍ PÁLENÍ DŘEVĚNÉHO UHLÍ V JAMÁCH

JIŘÍ KMOŠEK

Do zavedení moderního způsobu výroby dřevěného uhlí v železných pecích se používala základní metoda pálení dřevěného uhlí v nadzemních milířích, a to až do začátku 20. století. Milířů je několik typů. V zásadě jde o narovnanou hromadu dřeva opatřenou izolační pokrývkou k zamezení přístupu vzduchu. Další možnou metodou, užívanou spíše v pravěku a středověku, jsou uhelné jámy, ale jejich využití je zatím z důvodu absence většího množství archeologických podkladů a historických zpráv opomíjeno
(Pleiner 2000, str. 119). Záměrem našeho experimentu bylo přispět k diskuzi a případnému objasnění této problematiky. Tento experiment představuje možné řešení výroby dřevěného uhlí v době železné, ale je uplatnitelný zároveň i v jiných obdobích pravěku a středověku. Hlavním cílem experimentu je na základě shromáždění dostupných informací a zpráv o technologii pálení dřevěného uhlí v jamách se pomocí terénních experimentů seznámit s touto technologií a zjistit základní vlastnosti a možnosti uhelných jam.