Deblínské rudné doly – stopy po těžbě stříbra a zlata

Karel Stránský, Vladimír Ustohal, Drahomíra Janová, Antonín Buchal, Lubomír Stránský

Příspěvek pojednává s využitím regionálních pramenů, včetně místní kroniky, na základě terénního průzkumu a chemických a mineralogických analýz vzorků odebraných z bývalé důlní lokality, o historii a také o současném stavu bývalých deblínských rudných dolů. Zdejší rudné doly náleží k nejstarších lokalitám těžby drahých kovů v okolí Tišnova. Získané výsledky potvrzují, že v dolech byly v minulosti těženy sulfidické rudy, které obsahovaly jako příměs stříbro a podporují předpoklad, že se zde nacházela též ložiska zlatonosného křemene.

Těžba zlata v druhé polovině 17. století ve Zlatých Horách

Josef Večeřa

V nově vydané knize „Rudné a uranové hornictví České republiky“ (ed. J. Kafka 2003) mě zaujal odhad vytěženého zlata v průběhu 17. a 18. století. Produkce hlavních zlatorudných revírů Jílového u Prahy, Krásné Hory, Kašperských Hor, Roudného a Dobré Vody byla odhadnuta na 275 kg zlata. Zlaté Hory nebyly (kromě údajných pokusů o obnovu rýžování) v přehledu zmíněny. Přitom odhad vytěženého zlata v období 17.–18. století jen ve Zlatých Horách činí asi 203,5 kg čistého zlata, tedy téměř 3/4 předpokládané produkce všech českých zlatorudných dolů.

ROŞIA MONTANA – LETMÝ NÁSTIN HISTORIE VÝZNAMNÉ HORNICKÉ LOKALITY A MONTÁNNÍ MAPA ROSIA MONTANY

Ivan Rous

Rumunská Roșia Montană je známá zejména jako světově významná lokalita římského dolování. Malá znalost historie místa v dobách raného středověku vychází z minima výzkumů zaměřených na toto období a směřování pozornosti pouze k dácké a římské éře. To samé pravidlo platí i pro novověk a industrializaci 19. a 20. století. Pro Roșia Montanu nikdy nebyla zpracována archivní rešerše, stejně jako bibliografie a soupis archeologických nálezů. Podobné je to s prostou katalogizací jednotlivých typů chodeb a dobývek. Vyplývá to jednak z národnostního původu autorů studií (Němci, Francouzi, Rumuni, Maďaři, Češi, Britové atd.) a také z donedávna aktivní těžby. Situaci komplikuje i možnost otevření povrchových dolů, proti kterým se v Rumunsku a i v jiných státech Evropy protestuje. Hrozba těžby zavdala příčinu archeologickému výzkumu, který byl proveden v letech 1999 až 2002 v římských dobývkách a štolách, ale týkal se pouze vybraných lokalit. Plošný výzkum dosud nebyl proveden a kvůli obrovskému rozsahu historických důlních prací a z něj vyplývající finanční náročnosti není příliš pravděpodobný. Jednou z nadějí je zapsání do světového seznamu kulturního dědictví UNESCO nebo velmi nepravděpodobný plošný průzkum, který by měl předcházet eventuální moderní těžbě. Tým, jehož je autor textu členem, se podílel na zpracování geologické, historické a důlní mapy lokality.