Typologie tavicích pánví ze stanovišť zaniklých sklářských hutí v Lužických horách a jejich okolí do průmyslové revoluce

Michal Gelnar

Tato první studie, resp. sonda, je zaměřena na typologii sklářských tavicích pánví od středověku po 19. století, uskutečněná na základě studia mně dostupných hmotných pramenů, získaných při terénních rekognoskacích s povrchovým sběrem a archeologických výzkumech v severních Čechách, přesněji v Lužických horách, v Děčínské vrchovině a jejich okolí.

Předběžné výsledky archeologického výzkumu sklárny v Bedřichově v Jizerských horách

Marcela Stará, Jana Halbichová, Petr Brestovanský

Pozůstatky sklářské huti lze dosud nalézt na louce pod Lesní chatou v obci Bedřichov v Jizerských horách (okr. Jablonec nad Nisou). Toto území začalo být aktuálně ohrožováno počátkem nového tisíciletí plánovanou výstavbou lyžařského běžeckého stadiónu. Část zainteresovaných správních orgánů a organizací se však podařilo přesvědčit o nutnosti zachovat pozůstatky sklárny ve formě jednoduchého skanzenu v rámci budoucího sportovního areálu. Realizaci projektu ovšem muselo předcházet přesné vymezení plochy ohroženého sklářského statku. Za tímto účelem Severočeské muzeum v Liberci ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni a Archeologickým ústavem v Praze přistoupilo ke geofyzikálnímu průzkumu, který byl podrobně vyhodnocen RNDr. Romanem Křivánkem v roce 1998. Archeologický průzkum v letech 2000–2002 sledoval především úkol prostorového vymezení obvodového zdiva výrobní haly. Vzhledem k omezeným finančním
prostředkům se zatím nepodařilo skrýt celou vnitřní plochu sklárny, takže humusová vrstva byla odstraněna především v několika centrálních čtvercích, přiléhajících k tělesu pece. Základy této pece byly zachyceny již zjišťovacím průzkumem Severočeského muzea v Liberci (vedeným Vítem
Weberem) v letech 1975–1976.

Rekognoskace terénu v Jeseníkách ve vztahu k zaniklým sklářským hutím

Michal Gelnar

Dosud nedostatečně jsou probádány dějiny moravského a slezského sklářství, ač mnohdy mohlo být či bylo rovno úrovně českého (Štěpán 1998, s.23 ad.). Tohoto nelehkého a dlouhotrvajícího úkolu se
ujal se vší houževnatosti opavský historik PhDr.Václav Štěpán. Zdálo se, že jeho již mnoholetá
myšlenka zřídit v renesančním zámku v Branné (bývalé panství Kolštejn) na Šumpersku sklářské
muzeum, dostává v posledních letech konkretnější podobu započatou rekonstrukcí zámku. Z toho
důvodu pro obecní úřad v Branné sepsal za spolupráce PhDr. Jarmily Štěrbové ze Zemského archivu
v Opavě, studii o sklářství na panství Kolštejn, jež tam bylo provozováno od středověku do poloviny
19. století.

Typologie reliktů sklářských hutí a průvodních hmotných pramenů určujících správnost jejich interpretace

Michal Gelnar

Od poválečných dob jsou archeologickými výzkumy zkoumány a interpretovány relikty různých pyrotechnologických objektů. Ty jsou ne vždy správně identifikovány jako konkrétní výrobní technický či technologický objekt. Sklářské pece, resp. hutní sklářské areály, a zejména jejich doprovodné hmotné prameny – především ze středověku – jsou specifické a nezaměnitelné s jinými podobnými pyrotechnologickými objekty. V českých zemích nebylo provedeno mnoho archeologických výzkumů odkrývajících pozůstatky zaniklých sklářských hutních areálů. Odkryté relikty nejsou mnohdy správně vyloženy, resp. jejich funkce není správně pochopena, a proto správně vysvětlena. Totéž platí pro některé movité hmotné prameny související se sklářsko-hutním provozem, nalézané v prostoru zkoumaného výrobního areálu. Z toho důvodu se předložený text pokouší ve stručnosti sdělit základní poznatky k problematice tak, aby nedocházelo k mylným interpretacím pyrotechnologických objektů spojených se sklářskou výrobou a s nimi svázaných hmotných pramenů.