rok vydání: 2016 / č. semináře: 34 (2015)
Studie reflektuje formou syntézy současný stav informací dostupných k tématice metalurgie bronzu v oblasti západních Čech v průběhu doby bronzové. Představuje formální a prostorové charakteristiky jednotlivých známých dokladů metalurgie a dotýká se také problematiky potenciálních surovinových zdrojů z téže oblasti.
Záchranný archeologický výzkum v letech 2013–2014 v pražském Karlíně odkryl několik historických fází vývoje lokality. Území dnešního Karlína, které se nacházelo za středověkými hradbami Prahy, sloužilo již od středověku jako hospodářské zázemí církevních řádů, posléze, od 17. století, jako hospodářské zázemí Prahy a od 18. až zhruba do poloviny 19. století také jako zahrady a výletní cíl Pražanů. V první polovině 19. století se Karlín stal prvním pražským předměstím a ve velké míře zde začaly být zakládány malé i velké průmyslové podniky a výrobní dílny, založen byl přístav na Vltavě a začala zde vznikat nová obytná čtvrť. Archeologický výzkum zaznamenal nálezy a situace od 17. století, odkryl pozůstatky zahrad ze století 19. v podobě typických studen, zachytil sklepy domů a především pak podzemní pozůstatky továrny. Továrna, založená v roce 1854, později společnost Breitfeld & Daněk a ČKD prošla ve své více než stoleté historii mnoha změnami a přestavbami, což výzkum také reflektuje. Nalezeny byly základy továrních budov, topeniště, teplovody, kouřovody a kanály, základy komínů a dalších výrobních zařízení. Svým rozsahem se jedná zatím o největší výzkum industriální archeologie v Praze a možná i v celé České republice.
Cílem příspěvku je rešerše vědomostí vztahujících se k výše uvedenému tématu včetně informace o nejnovějších poznatcích získaných autorem při řešení diplomové práce. Po stručném úvodu do problematiky je věnována pozornost jednotlivým technikám, tj. leptání, abrazivnímu broušení a řízené korozi. Na závěr je zhodnocena pravděpodobnost historického využívání jednotlivých technik pro zvýrazňování textury damaskových kompozitů.
Příspěvek informuje o archeologickém experimentu, díky kterému došlo v roce 2014 k opětovnému zprovoznění originálu vrcholně středověké velkokapacitní vápenické pece. Objektem výzkumu byla šestikanálová polostabilní pec prozkoumaná v předstihu archeology Ústavu archeologické památkové péče Brno v areálu velkolomu Mokrá v jižní části Moravského krasu. Smyslem velkorysého pokusu bylo přiblížit a ověřit již dávno zapomenutý technologický proces, který se mohl uplatnit při provozu těchto pyrotechnologických zařízení, běžně budovaných u středověkých měst a hradů v širším středoevropském prostoru.
Generální oprava domu Brno, Biskupská 7 a plánovaná nová přístavba v jeho dvorní části s výkopy do úrovně základové spáry vyvolala na podzim 2014 záchranný archeologický výzkum.
Parcela domu Biskupská 7 se nachází v jihozápadní části historického jádra města, na svahu nedaleko od nejvyšší části Petrského návrší, které hrálo v brněnských dějinách jednu ze stěžejních rolí. Od samých počátků brněnské historiografie sem byl situován nejstarší kostel na území města i raně přemyslovský hrad.
Záchranný archeologický výzkum byl realizován třemi sondami, které svou velikostí odpovídaly zemním pracím. V průběhu výzkumu se podařilo zachytit pozůstatky tří pyrotechnologických zařízení, která náležela k nejstaršímu horizontu osídlení tohoto místa někdy na začátku 13. století. Topeniště nebyla současná, doba jejich existence na sebe však takřka bezprostředně navazovala. U žádného z těchto tří typologicky zcela odlišných zařízení nedokážeme říct, k čemu byla používána. V nich ani v jejich blízkosti se nenacházel žádný produkt, případně surovina, která by jejich produkci mohla osvětlit. Pece lze považovat např. za součást zázemí pro nově budované dřevohliněné domy, které byly stavěny kolem poloviny 13. století v čele parcely.
Sekce Větrné mlýny v rámci Kruhu přátel Technického muzea v Brně vznikla na podzim v roce 2005. Letos tedy oslavíme již jedenácté výročí naší činnosti a to je dobrý důvod pro zamyšlení, zda se nám podařilo splnit cíle, které jsme si dali při zakládání.
Technické muzeu v Brně společně s dalšími spolupořadateli, mezi nimiž se sluší jmenovat zejména Správu Chráněné krajinné oblasti Moravský kras, Českou speleologickou společnost (resp. její lokálně příslušné základní organizace) a obecně prospěšnou společnost Archaia Brno, pořádá již patnáct let akci nazvanou poněkud složitě Setkání ve střední části Moravského krasu. Místem konání je Josefovské údolí a údolí Křtinského potoka ve střední části Krasu a účelem je zpřístupnit návštěvníkům běžně nedostupná místa a předvést výrobní činnosti, které není možné jinde vidět, nebo alespoň ne zároveň na jednom místě a v jednom čase. Jedná se zejména o připomínku řemesel svázaných s historií krajiny Moravského krasu, jimiž jsou železářství, uhlířství a vápenictví. Ty doplňuje kovářská práce, mletí mouky a pečení chleba, odlévání drobných bronzových předmětů, výpal keramiky, soustružení dřeva, destilace alkoholu, předvádění různých textilních výrobních a výzdobných technik používaných v období raného středověku a další práce spojené s tímto obdobím předváděné skupinou living history DAGA.
