Od lichtenštejnské železárny k národní kulturní památce - 40 let od zpřístupnění památky veřejnosti a 10 let od zapsání na seznam národních kulturních památek České republiky

Ondřej Merta

V letošním roce jsme si připomenuli výročí čtyřiceti let od zpřístupnění „Expozice železářství – vývoj železářství ve střední části Moravského krasu“ v objektu Kameňáku, modelárny lichtenštejnské železářské huti v Josefově u Adamova, dnešní Staré huti u Adamova. Tento počin v podstatě ukončil proces rekonstrukce objektů huti, i když původní plány byly podstatně velkorysejší. Současně uběhlo deset let od zařazení vysoké dřevouhelné pece a objektu Kameňáku na seznam národních kulturních památek České republiky. Předložený text stručně shrnuje historii této významné technické památky, přináší krátký popis jednotlivých částí areálu a o něco podrobněji se věnuje tomu, co zpřístupnění expozice předcházelo a též tomu, co následovalo.

From the Liechtenstein Ironworks to a National Cultural Monument - 40 years since the monument was opened to the public and 10 years since it was listed as a National Cultural Monument of the Czech Republic

This year we commemorated the fortieth anniversary of the opening of the „ History of ironmaking - the development of ironmaking in the central part of the Moravian Karst“ in the building of Kameňák, the pattern house of the Liechtenstein ironworks in Josefov by Adamov, today‘s Stará huť u Adamova. This venture essentially ended the process of reconstruction of the smelter buildings, although the original plans were much more generous. At the same time, ten years have passed since the listing of the blast furnace and the Kameňák building on the list of national cultural monuments of the Czech Republic. The text presented here briefly summarises the history of this important technical monument, gives a short description of the individual parts of the site and goes into a little more detail about chat preceded and followed the opening of the exhibition.

Zhodnocení přínosu Technického muzea v Brně ke kultivaci současného nožířského řemesla

AT_30_Mertova
Petra Mertová

Současné kovářské řemeslo má řadu podob, od praktické kovařiny po výrobu exkluzivních výrobků k osobní prezentaci. K nim patří damascenské nože zhotovené technikou svářkového či nepravého damasku. Ačkoliv se jedná o tradiční kovářskou techniku, kterou dokládají mnohé archeologické nálezy či muzejní sbírky, její principy byly českým a slovenským kovářům na konci 20. století neznámé. K tomu, aby se opět technologie výroby svářkového damasku ujala mezi kováři-nožíři a kováři-zbrojíři přispěly vzdělávací aktivity Technického muzea v Brně ve formě přednáškového a praktického cyklu k výrobě damascenské oceli, na kterých se společně setkávají kováři se zájmem o techniku se skutečnými mistry a odborníky. Jedná se o otevřené a vstřícné prostředí, kde si vzájemně sdělují zkušenosti a ověřují tradiční i netradiční
postupy. Tyto workshopy se konají od roku 2002 dodnes. Díky nim se podařilo do sbírky muzea získat cenné ukázky damascenské technologie demonstrující principy a možnosti svářkového damasku. Ty jsou nyní jádrem expozice Nožířství. Cílem článku je zhodnotit přínos těchto setkání pro kováře z časové perspektivy a s ohledem na počáteční stav znalostí a zkušeností s touto technikou. 


Assessment of the contribution of the Technical Museum in Brno to the cultivation of contemporary knife making


Contemporary blacksmithing has many faces, from practical smithing to the production of exclusive objects for personal presentation. Among these are damascus blades made by the technique of welded damascus, also referred to as ‚modern damascus‘. Despite it being a traditional blacksmithing technique, as supported by numerous archaeological finds and museum collections, its long forgotten principles were unknown to the Czech and Slovak blacksmiths at the end of the 20th century. The contemporary spread of the knowledge among knife and weapon smiths was made possible by the educational activities of the Technical Museum in Brno in the scope of a series of presentations and practical workshops about the given subject, during which aspirant blacksmiths meet with true masters skilled in the art. In an agreeable and forthcoming millieu, knowledge and skills are shared and procedures, both traditional and unorthodox, are tested. These workshops take place from the year 2002 till present day. Thanks to these opportunities, the museum’s collections could be enriched by valuable examples of the damascus-making technology, showing the principles and varieties of welded damascus. These exhibits are now the core of the ‚Knifemaking‘ exposition. The aim of this paper is to evaluate the contribution of the workshops to the benefit of blacksmiths during the entire time frame and with regard to the initial knowledge and experience with the technique.