Hornictví

Předběžné výsledky kategorizace pozůstatků dolování ve Zlatých Horách

Průzkum hornických stařin z 13. století v lokalitě "Havírna", k.ú. Štěpánov nad Svratkou (okr. Žďár nad Sázavou)

Relikty dolování na Tišnovsku

Stopy možné těžby železných rud u Jamného a v údolí střední Lubě - jejich sídelní kontext a možnosti datování

Podpovrchové dobývání zlatonosných sedimentů v Jeseníkách na Bruntálsku

Neznámý důlní rajón na Tišnovsku

to do

to do

to do

to do

I. část soupisu rudní základny bývalých blanenských a adamovských železáren.

Článek se věnuje dokumentaci orientačního prozkoumání tradice zpracování stříbrných rud v Rudíkově (Velké Meziříčí). Autoři sebrali místní tradici, pomístní jména a údaje z literatury. Při místním průzkumu byly odebrány vzorky hornin, které byly dále podrobeny analýze. Výsledky jsou prezentovány tabelárně a stručně vyhodnoceny.

V příspěvku je předložena možnost využití teorie fyzikálně chemické podobnosti ke sjednocení pohledu na těžbu a hutnické zpracování polymetalických a železných rud. Je ukázáno, že základní vlastnosti těžených polymetalických a železných rud je možno charakterizovat rozměrovými fyzikálním a chemickými vlastnostmi čistých těžených kovů. K těmto vlastnostem lze počítat měrnou hustotu, teplotu tavení, teplotní vodivost a skupenské (latentní) teplo. Tyto základní rozměrové veličiny charakterizující vlastnosti zmíněných rud je možno doplnit teplotou jejich redukčního zpracování a dobou redukčního žíhání v primitivních hutnických pecích vytápěných dřevěným uhlím. Je ukázáno, že těchto šest rozměrových veličin může být ve smyslu tří teorémů fyzikální podobnosti, tj. Pí teorému, teorému rozměrové homogennosti a teorému rozměrové nezávislosti, vyjádřeno cestou dvou bezrozměrových kritérií podobnosti, tj. podobnostních čísel. Kromě proměnlivé doby redukčního tavení značí zbývající čtyři rozměrové veličiny fyzikálně chemické vlastnosti obou druhů rud polymetalických i železných. Běží přitom o rudy, které jsou v přírodě svými vlastnostmi navzájem pevně, tj. stabilně svázány. Pro 20 zmíněných prvků je tato vazba podle dat experimentálně změřených rozměrových veličin velmi silná a uplatňuje se s korelačním koeficientem 0,6129. Tento korelační vztah je pro použitý log-log vztah mezi oběma podobnostními čísly silně statisticky významný.

Predložený príspevok nadväzuje na prácu venovanú prieskumu banských prác na hornom toku Hornádu, ale podobne ako nie je ukončený v obciach uvedených v predchádzajúcom príspevku, ani v katastri tejto obce prieskumné práce ešte neskončili a budú pokračovať naďalej, takže tento príspevok je iba prvou informatívnou správou a nepredstavuje kompletnú dokumentáciu baníctva či už v obci samotnej, ale aj v okolitých obciach.

V první polovině 13. století dochází k zakládání nejstarších měst (Bruntál, Uničov). Dosud se předpokládalo, že jejich zakládání souviselo s těžbou zlata. Srovnáním privilegií, nerostného bohatství v okolí těchto měst i vzájemné polohy se zdá, že prioritním záměrem k založení Bruntálu „na zeleném drnu“ byla spíše strategická poloha na okraji hraničního hvozdu a tudíž se nejednalo původně o horní město, i když výskyt zlata v okolí mohl hrát také svoji roli.

Údaje o pracovních výkonech v dolech při použití ručního nářadí se za celou historii hornictví značně liší. Některé údaje z literatury jsou
nesprávně interpretované. Dochází k častému aplikování poznatků z rudného hornictví, z ražby dědičných štol v tvrdých horninách mlátkem
a želízkem na ražby zcela jiného druhu. Cílem experimentu v železnorudném dole Spešov bylo získání potřebných dat vhodných pro první
výpočty. Stanovení důlního výkonu, především při ražbě, experimentem a výpočtem, vede k pochopení rozvoje dobývání železných rud
na Blanensku v 18. a 19. století. Za velkým rozvojem železáren ještě ve druhé polovině 19. století stála ruční práce.

Rumunská Roșia Montană je známá zejména jako světově významná lokalita římského dolování. Malá znalost historie místa v dobách raného středověku vychází z minima výzkumů zaměřených na toto období a směřování pozornosti pouze k dácké a římské éře. To samé pravidlo platí i pro novověk a industrializaci 19. a 20. století. Pro Roșia Montanu nikdy nebyla zpracována archivní rešerše, stejně jako bibliografie a soupis archeologických nálezů. Podobné je to s prostou katalogizací jednotlivých typů chodeb a dobývek. Vyplývá to jednak z národnostního původu autorů studií (Němci, Francouzi, Rumuni, Maďaři, Češi, Britové atd.) a také z donedávna aktivní těžby. Situaci komplikuje i možnost otevření povrchových dolů, proti kterým se v Rumunsku a i v jiných státech Evropy protestuje. Hrozba těžby zavdala příčinu archeologickému výzkumu, který byl proveden v letech 1999 až 2002 v římských dobývkách a štolách, ale týkal se pouze vybraných lokalit. Plošný výzkum dosud nebyl proveden a kvůli obrovskému rozsahu historických důlních prací a z něj vyplývající finanční náročnosti není příliš pravděpodobný. Jednou z nadějí je zapsání do světového seznamu kulturního dědictví UNESCO nebo velmi nepravděpodobný plošný průzkum, který by měl předcházet eventuální moderní těžbě. Tým, jehož je autor textu členem, se podílel na zpracování geologické, historické a důlní mapy lokality.

Záujmové územie sa nachádza južne od mesta Poprad, pričom čiastočne zasahuje aj do jeho chotára (Poprad, časť Kvetnica). Predstavuje horný tok rieky Hornád od jeho prameňa prakticky po Prielom Hornádu na území Slovenského raja. Taktiež zahŕňa jeho najväčší pravostranný prítok – Vernársky potok, ktorý vytvára údolie spájajúce Hornád s Horným tokom Hnilca a Hrona. Predstavuje cestné spojenie Popradu s Banskou Bystricou a Rožňavou.
Na tomto území sme doposiaľ vykonali terénny prieskum v katastroch obcí Poprad, časť Kvetnica, Vikartovce, Kravany, Hranovnica a Vernár. V predchádzajúcich obdobiach čiastočne aj v katastri obce Telgárt na Horehroní (Harničár, Mihok, Mlynárčiková, Roth 1999; Harničár, Mlynárčiková, Roth v tlači a; Harničár, Mlynárčiková, Roth v tlači b; Mlynárčiková, Harničár 1995; Mlynárčiková, Harničár 1996; Mlynárčiková, Harničár 1998; Roth 1998).

Městys Česká Bělá leží asi 9 km severovýchodně od Havlíčkova Brodu a své jméno odvozuje od říčky jménem Bělá (Obr. 1), která pramení severně od obce. Říčka protéká obcí, jihovýchodně od ní u Macourova se spojuje s Borovským potokem a pod Stříbrnými Horami se vlévá do řeky Sázavy. První písemná zmínka o obci je z roku 1269 a již v roce 1278 byla uváděna jako město. Tato původně česká osada se v druhé polovině 13. století stala střediskem jedné z těžebních oblastí stříbrných rud v okolí tehdejšího
Německého (původně podle zakladatele Smilova, dnes Havlíčkova) Brodu. Majitel tehdejšího panství, Smil z Lichtenburgu, sem pozval německé horníky a hutníky, avšak většina z nich po vyčerpání stříbrných dolů Českou Bělou opustila, takže obec si zachovala český název.
Havlíčkobrodský rudní revír, do něhož spadá také Česká Bělá, je dnes často dělen od severu k jihu do několika částí. Jsou to: oblast Česká Bělá, oblast Stříbrné Hory – Pohled, oblast Dlouhá Ves – Bartoušov a oblast Svatého Kříže.

Středověké hornictví, důlní zařízení, sídelní jednotky, ekonomický a sociální vývoj. Zaniklé osady v oblasti těžby zlata mezi Želetavou a Předínem.