Analýzy

Počátky dolování a zpracování stříbrných rud mezi Havlíčkovým Brodem a Přibyslaví, kde leží též osada Simtany, se ztrácejí v hlubokém středověku. Kolem roku 1240 se ujal úřadu krajského hejtmana nad Čáslavským krajem po svém otci Jindřichovi ze Žitavy, bývalém purkrabí budišínském, pan Smil sídlící na Lichnici u Čáslavi. Ten se psal i se svými potomky z Lichtenburka. Byl dobrým hospodářem a hlavní úsilí obracel ke stříbronosným dolům v okolí Havlíčkova Brodu (tehdy Smilova Brodu, následně pak Německého Brodu), Přibyslavi, Bělé a Šlapanova. Ke zvýšení výnosů z těchto dolů zval na svá území obyvatele z Německa, tehdejšího Švábska, a zakládal pro ně nové osady. Totéž činil král Přemysl Otakar II. u stříbronosných dolů kolem Jihlavy. Tak zde vznikl německý jazykový ostrov který se v okolí Havlíčkova Brodu a Jihlavy a mezi oběma městy udržel až do odsunu německých obyvatel po druhé světové válce. Smil z Lichtenburka, jehož lze podle dochovaných zpráv pokládat za prvního významného podporovatele dolování a těžaře stříbronosných rud na Havlíčkobrodsku a Přibyslavsku, a jehož jméno se objevuje na listinách ještě 1. května v roce 1269 (o němž se však píše již v září následujícího roku (1270) jako o zemřelém), byl pohřben v konventním kostele kláštera žďárského, v kněžišti na jeho evangelijní straně.

Pozoruhodným dokladem vývoje stavebních materiálů na bázi železa pro mosty je od roku 1978 již z provozu vyřazený železniční viadukt na trati Znojmo–Střelice. Byl postaven v letech 1869 až 1870 francouzskými železárnami F. Cail a spol. v Paříži a ve Fives-Lille. Byla to první mostní stavba svého druhu v Rakousko-Uhersku. Údolí řeky Jihlavy překlenul jednokolejný most o šesti polích s celkovou světlostí od opěry k opěře 373,5 m. Tyto krajní opěry byly zděné, obložené kamennými kvádry. Největší výška horní hrany kolejnice byla 42,7 m nad hladinou malé vody řeky. Mezi krajními opěrami bylo vztyčeno pět pilířů tvaru komolého jehlanu. Každý byl tvořen čtyřmi stojkami z litinových trub vyplněných betonem. Kromě několika dalších litinových částí byla ostatní mostní konstrukce
sestavena ze svářkového železa. Celkem bylo v mostu zabudováno 1238 tun svářkového železa a 296 tun litiny. Když byly v dalších letech zjišťovány na některých litinových troubách stojek jemné podélné trhliny v délce i několika centimetrů, byly pilíře z litinových trub po 22 letech provozu mostu vyměněny v roce 1892 za pilíře ze svářkového železa, které bylo dodáno železárnami z města Resita v dnešním Rumunsku.

V říjnu 2001 byl na Spálené ulici v Brně (parc. č. 1059) proveden záchranný archeologický výzkum. Realizovala ho společnost Archaia (akce č. A174/2001). Její pracovníci vyzvedli z přítomných aktivit 13. století dva železné předměty, které i před konzervací bylo možné označit za relikty nádob. Konkrétně byly nalezeny v uloženině (s. j. 1159), která na zkoumanou plochu zasahovala jen zčásti. Její mocnost se pohybovala kolem 0,20 m. Ještě během středověku byla z velké části porušena následujícími aktivitami. Její interpretace proto není zcela jasná. Charakterem však připomínala
zplanýrovanou destrukci dřevohliněného domu (zlomky vypálené mazanice, zlomky přenesené spraše, uhlíky atd.). Kromě zmíněných železných předmětů se v ní nacházelo několik zlomků běžné keramiky 13. století, fragment pálené dlaždice, železná struska a zvířecí kosti. Oba železné nálezy byly předány ke konzervaci a materiálové analýze.

Analyzované trosky boli získané povrchovým zberom na zarastenej skládke v južnej časti Tatranskej Javoriny. Finálne výrobky sú zriedkavé, v podstate obmedzené na zbierkový fond múzea TANAPu v Tatranskej Lomnici, ktoré poskytlo na analýzu jeden predmet – železnú naberačku.
Po vonkajšej dokumentácii boli vzorky trosky, ako aj naberačka (tá v oblasti konca rúčky, aby sa zbytočne neznižovala muzeálna hodnota predmetu) rozrezané diamantovou pílou. Výbrusy sa pripravovali brúsením na sade brúsnych papierov zrnitosti 220–800 s doleštením diamantovou pastou zvlhčovanou petrolejom. Prítomnosť sulfidických inklúzií sa stanovovala Baumannovým odtlačkom. Nasledovala mikroštrukturálna analýza na optickom mikroskope NEOPHOT 32. Trosky sa analyzovali v neleptanom stave, rúčka naberačky v neleptanom stave (na prítomnosť inklúzií a necelistvostí) a po naleptaní nitalom (na štruktúrne zložky) s následným meraním mikrotvrdosti. Chemickú analýzu trosiek klasickou metodikou mokrou cestou predchádzalo mletie vzorky na vibračnom mlyne. Teplota tavenia trosiek sa merala na vysokoteplotnom mikroskope Leitz–Wetzlar. Prítomnosť vedľajších a stopových prvkov bola určovaná semikvantitatívnou spektrálnou analýzou na spektrografe s rovinnou mriežkou PGS – 2. Bazicita trosky sa vypočítala podľa vzorca B = (CaO+MgO/SiO2 + P2O5).

Počátky železářské výroby na Kunštátsku jsou spojeny s nálezy strusek a úlomků vypálených hliněných dyzen, které v novější literatuře popsal R. Pleiner. Vztahují se k hoře Milenka (579,7 m) ležící mezi Rudkou a Kunštátem. Jedno z nalezišť je uváděno na jejím jižním svahu, kde byly zjištěny plochy s vrstvami dřevěného uhlí, železářskými struskami a s úlomky dyzen, které se vyskytovaly ve dvou druzích. Některé byly tlustší, hrubě provedené a podobaly se exemplářům z Rudice, Habrůvky a Obory v Moravském Krasu. Dvě z nich se však vyznačovaly jemným provedením z plavené hlíny a menšími rozměry. Je uváděna jejich světlost 20 mm a tloušťka stěn 3 mm. Poslední nález dyzen popsaný v starší literatuře pochází z roku 1931 rovněž z jižního svahu Milenek. Tehdy nalezené dyzny byly masivnější, o vnějším průměru 38 až 50 mm a světlosti kruhových otvorů 17 až 20 mm.

Rozbory strusek od Starého hamru v Josefském údolí

Analyzované strelné zbrane – predovky pochádzajú zo zbierok Východoslovenského múzea v Košiciach, v jednom prípade (P153) ide o súkromnú zbierku.

Zaniklá středověká osada Bystřec se nachází 5 km jv. od městečka Jedovnice. Byla založena v polovině 13. století, patrně pány z Holštejna. Její zánik je možné, na základě archeologických nálezů, klást již do počátku 15. století, snad do válek markraběcích, kdy byla vypálena. Je známa vysokým počtem nálezů kovových předmětů, připadajících na jednu usedlost. To, co nám však poskytla komora U18, nás i po mnoha letech archeologického výzkumu překvapilo. Na ploše asi 4 x 5 m se nacházelo přes 40 nálezů keramických a kovových výrobků.

Práce se zabývá podrobnou materiálovou analýzou a konzervací unikátního nálezu z období Velké Moravy – železného meče s nápisem ULFBERHT. Při průzkumu byla aplikována rentgenografie, metalografický rozbor a mikroskopická identifikace organických zbytků dřeva i textilu. Pomocí postupného mechanického otryskávání korozních vrstev se podařilo odkrýt daný nápis na čepeli meče. Artefakt byl dále deionizován, tmelen a opatřen povrchovou úpravou lakem.

Objekty huty sa nachádzali v strede súčasnej obce Zemplínske Hámre (neďaleko kostola z roku 1887), ktorá vznikla ako osada zamestnancov podniku. Od Sniny bola administratívne odčlenená v roku 1956. Do súčasnosti sa zachovali zvyšky dolnej časti vysokej pece, okolo ktorých sa hojne vyskytujú kusy trosky, ktorých maximálny rozmer iba zriedkavo presahuje 50 mm.

V předloženém příspěvku se zabýváme až dosud opomíjenou oblastí – mineralogickou analýzou malt
středověkých staveb,a to hradů a jejich ruin a základů strženého kostela. K mineralogickým rozborům
byla použita metoda rentgenové difrakční fázové analýzy ve spojení s moderním rentgenovým
difraktometrem SIEMENS D500, řízeným počítačem a vybaveným rozsáhlou databází
krystalografických dat.

V první polovině dubna 1945 vykorespondovala radiostanice ANNA, náležející čs. výsadkové skupině
PLATINUM-PEWTER a působící v té době ve Velké Bíteši, letecké dodávky zbraní a válečného
materiálu domácímu odboji. Jedna z příjmových ploch byla vytyčena u Lažánek a kryta heslem
Kamna velmi kouří, zkráceně KAMNA. Výsadek zbraní se měl jako obvykle uskutečnit po vyhlášení
smluveného hesla v českém vysílání londýnského rozhlasu BBC. Očekávaný signál přišel 16. dubna
1945.

V archeologických nálezech se občas vyskytují železné předměty zhotovené kovářskými postupy,
jejichž struktura vykazuje výrazné vrstvení patrné na leptané ploše metalografického makrovýbrusu
i pouhým okem. Nemáme na mysli případy, kdy toto vrstvení je důsledkem kovářského svaření pruhů,
pásů či tyčí z uhlíkových ocelí s rozdílným obsahem uhlíku a následného kování takto připraveného
polotovaru, ale takové případy, které lze charakterizovat velmi jemným vrstvením či řádkováním,
patrným zejména při zvětšení světelným mikroskopem. Původ tohoto řádkování je zcela jiný. Obvykle
je připisován nehomogenímu rozdělení a následnému působení prvků, které snižují rozpustnost uhlíku
v železe. V obecném povědomí metalurgů se takovým účinkem vyznačuje zejména fosfor a také,
i když v menší míře, síra.

Tato kapitola si ze širokého spektra možných náhledů na stav středověkého podkovářství vyňala jako
hlavní cíl pokusit se najít stopy po nějakém materiálovém (tedy abrazním) vylepšení půdní plochy
podkov, k čemuž se nejlépe hodí analyzovat vzorky odebrané v přední části podkov.

Slovenská časť bývalej Zemplínskej župy až na malé výnimky zahŕňala najvýchodnejšiu oblasť
Slovenska medzi Slanskými vrchmi a hranicou s Ukrajinou. Prírodné podmienky, predovšetkým
rovinatý charakter väčšiny územia predurčujú Zemplín na poľnohospodársku výrobu. Remeselná
výroba mala iba miestny význam, kovospracujúci remeselníci sa obmedzovali prakticky iba na
kováčov.

Polní náčrt baterie železářských pecí z Lednice (okr. Břeclav)

Sonda do historie Nesměřských hamrů

Raněstředověké syředoevropské polotovary železa

Keltské nástroje k obrábění dřeva a jejich surovinová základna

Předběžné výsledky kategorizace pozůstatků dolování ve Zlatých Horách