Článek se věnuje nálezům typu zajílování exteriéru unikátních historických vodojemů na Žlutém kopci v Brně na ulici Tvrdého 506/15. Zachycené zajílování doplňuje částečně zachovanou historickou stavební dokumentaci vodojemů a doplňuje poznání o této unikátní technické památce, která je od roku 2019 vedena jako kulturní památka rejs. č. ÚSKP 106360.
Příspěvek se věnuje stavební obnově areálu vodního hamru v obci Dobřív na Podbrdsku, která započala v červnu roku 2017. Plně funkční technická památka byla ve zkušebním provozu otevřena 9. června roku 2020, slavnostně pak za přítomnosti odborné i široké veřejnosti 5. září roku 2020. Opravy stály správce objektu, Západočeské muzeum v Plzni, více než 15,5 milionu korun českých, přičemž na financování se podílela Evropská unie prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Plzeňský kraj. V průběhu rekonstrukce se podařilo zrestaurovat všechny stroje a veškeré vybavení pocházející z 19. století, například dřevěné skříňové dmychadlo poháněné novým vodním kolem pro vyhřívací pec a historické dynamo poháněné transmisí, revize se dočkal také nadhazovací buchar, důmyslně konstruovaná stojanová vrtačka, excentrické nůžky na stříhání silných plátů železa /pákové nůžky s levým a pravým břitem/ a brusky. Národní kulturní památka, jejíž původ sahá do 16. století, prošla důkladnou rekonstrukcí, která trvala bezmála tři roky. Obnova se týkala také tří vodních kol, která pohání voda přiváděná vantroky. Hamr získal čtvrté vodní kolo sloužící pro provoz dmychadla. Stavebně-historický průzkum areálu vodního hamru byl díky obnově doplněn o nález pozůstatků vysoké pece, dlouhý odvodňovací kanál a řadu dalších nálezových situací.
Results and evaluation of the structural restoration of the Dobřív hammer mill in the Podbrdy region
The paper is devoted to the structural restoration of the water wheels powered iron hammermill in the village of Dobřív in the Podbrdy region, which began in June 2017. The fully functional technical monument was opened in trial operation on 9 June 2020, and inaugurated in the presence of experts and the general public on 5 September 2020. The repairs cost the administrator of the building, the West Bohemian Museum in Pilsen, more than 15.5 million Czech crowns, with funding from the European Union through the Ministry
for Regional Development of the Czech Republic and the Pilsen Region. In the course of the reconstruction, all the machines and equipment dating back to the 19th century were restored, e.g. a wooden box blower driven by a new water wheel for the heating furnace and a historic dynamo driven by transmissions; the pitching hammer, an ingeniously constructed stand drill, eccentric shears for cutting thick iron sheets / lever shears with left and right blades/ and grinders were also revised. The national cultural monument, whose origins date back to the 16th century, underwent a thorough reconstruction that took almost three years. The restoration also included the three water wheels, which are powered by water supplied by the vantrocks. The mill has acquired a fourth water wheel used to operate the blower. Thanks to the restoration, the structural and historical survey of the hammer mill area was supplemented by the discovery of the remains of a blast furnace, a long drainage channel and a number of other findings.
V italské obci Ruda, v provincii Furlansko – Julské Benátsko, se nachází továrna na výrobu škrobu založená v roce 1865 chemikem, vynálezcem a podnikatelem Luigim Chiozzou, Amideria Chiozza. V roce 1902 došlo k přestavbě a modernizaci podniku pracujícího do roku 1986. Díky tomu, že byl průmyslový komplex od roku 1989 památkově chráněn, je jeho podoba i kompletní strojní vybavení zachována do dnešní doby. Při přestavbě byl v továrně instalován parní stroj vyrobený v První brněnské strojírně. O rekonstrukci a zpřístupnění továrny veřejnosti usiluje stejnojmenný spolek (Associazione Amideria Chiozza), který přizval Technické muzeum v Brně k pomoci při rekonstrukci parního stroje. Text představuje historii továrny, život zakladatele, ve zkratce technologii výroby škrobu i restaurování parního stroje.
Brno steam engine on the border of Monarchy (and one unique technical monument)
In the Italian village of Ruda, in the province of Friuli Venezia Giulia, there is a starch factory founded in 1865 by the chemist, inventor and entrepreneur Luigi Chiozza, Amideria Chiozza. In 1902, the factory was rebuilt and modernised and continued to operate until 1986. Thanks to the fact that the industrial complex has been protected as a heritage since 1989, its appearance and complete machinery have been preserved to this day. During the 1902 reconstruction, a steam engine manufactured in První brněnská strojírna (First Brno Engineering Company) was installed in the factory. The reconstruction and opening of the factory to the public is the aim of the association of the same name (Associazione Amideria Chiozza), which invited the Technical Museum in Brno to help with the reconstruction of the steam engine. The text presents the history of the factory, the life of the founder, the technology of starch production and the restoration of the steam engine.
Příspěvek prezentuje relikty industriálních barvírenských provozů zachycených při záchranném archeologickém výzkumu v areálu bývalé Vlněny u ulice Mlýnská. Odkryty byly tři provozy barvírenské z továrny M. E. Schwarze vybudované po roce 1872. Barvírny zanikají před rokem 1892.
Schwarz dyehouse in the former Vlněna factory in Brno
This study presents relics of industrial dyeing operations found during a rescue archaeological excavation at the site of the former Vlněny faktory on Mlynska street. Three dyeing operations from the M E Schwarz factory built subsequent to 1872 were found. The dyehouses disappeared prior to 1892.
Prozatím největší archeologický výzkum v historickém jádru Moravské Ostravy je spojen se zástavbou proluk po domech čp. 54 až 61 (tzv. Lauby) asanovaných spolu s navazující zástavbou ulice Pivovarské ve 2. polovině 20. století. Po ukončení terénní časti výzkumu realizované v letech 2017 až 2021 probíhá jeho komplexní vyhodnocení, předkládaný příspěvek se ale již nyní zaměřuje na nálezovou situaci z období 19. a 20. Století odkrytou při vytěžení stavební suti ze suterénu domu čp. 60. Tento původně šenkovní dům byl majiteli z rodiny Haberfeldů od konce 19. století postupně adaptován na zábavní podnik, který po roce 1924 nesl název kabaret Alhambra. V rámci poválečných adaptací objektu bylo v přízemí domu v roce 1946 zřízeno ústřední topení vytápěné kotlem umístěným v suterénu. Kotel nebyl při demolici domu po roce 1968 odstraněn a v průběhu počáteční fáze archeologického výzkumu se jej podařilo odkryt a dokumentovat. Jedná se o dvanactičlánkový nízkotlaký parní kotel typu Strebel určený jednak k vytápění parního topeni, a jednak k ohřevu teplé vody. Těleso litinového kotle se zachovalo takřka kompletní, takže mohl byt proveden jeho transfer do depozitáře a zvažováno je jeho restaurování.
Discovery of a St rebel comb ined steam boiler during an archaeological excavation of arcade buildings in Moravská Ostrava
The largest archaeological excavation so far in the historical centre of Moravska Ostrava is connected to development work on empty spaces at buildings no. 54 to 61 (“Lauby”, or arcade buildings) cleaned up along with the follow-up development on Pivovarska street in the second half of the 20th century. Following completion of the field research implemented in 2017 to 2021, its overall evaluation is underway, but the submitted study is already focused on the findings from the period of the 19th and 20th centuries uncovered during the extraction of building rubble from the basement of building no. 60. Originally an inn, this building was progressively adapted from the end of the 19th century by the Haberfeld family to become an entertainment establishment, which took the name Kabaret Alhambra after 1924. During post-war adaptation of the building, central heating was set up on the ground floor of the building, heated using a boiler located in the basement. This boiler was not removed during demolition of the building after 1968, and during the initial phase of the archaeological excavation it was discovered and documented. It is a Strebel model twelve-section low-pressure steam boiler designed both for steam heating systems and for heating hot water. The body of the cast iron boiler has been almost completely preserved, and so it was transferred to a repositury and considerations are being made of its restoration.
V roce 2021 proběhla v Biskajském zálivu Atlantického oceánu první etapa výzkumu zaměřeného na lokalizaci vraku ponorky U-206 „Reichenberg“. Aby bylo možné hledání na oceánu pomoci magnetometru, byl upraven starší přístroj Geometrics G 816, který byl kompletně digitalizován a doplněn moduly GPS a wi-fi. Výzkum potvrdil možnost vyhledávat vraky lodí na vzdálenost až stovek metrů.
Using a magnetometer to find the wreck of the U-206 „Reichenberg“ submarine
The first phase of research aimed at localising the wreck of the U-206 „Reichenberg“ submarine took place in 2021 in the Bay of Biscay in the Atlantic Ocean. An older Geometrics G 816 device was modified, completely digitalised and fitted with GPS and Wi-Fi modules to search the ocean. The research confirmed it was possible to look for the shipwreck at distances of up to hundreds of metres.
Cihlářská pec na katastru Korolup byla provozována správou uherčického panství jako panská cihelna. V současné poloze je až druhou cihelnou na panství, starší pec stávala za panskou sýpkou. Ve 30. letech 20. století zde byla vystavěna nová cihlářská pec s kontinuálním provozem, tzv. klikatá pec. Příspěvek pojednává o dějinách cihlářství v Uherčicích v 19. a v první polovině 20. století.
The zig zag brick kiln in Uherčice
The brick kiln in the Korolupy cadastre was operated by the administration of the Uherčice estate as a manorial brickyard. In its current position, it is only the second brickyard on the estate; the older kiln stood behind the manorial granary. In the 1930s, a new brick kiln with continuous operation, the so-called zigzag kiln, was built here. The article deals with the history of bricklaying in Uherčice in the 19th and in the first half of the 20th century.
Stejně jako je tomu často i u jiných typů průmyslových objektů, poznání archeologie se u pivovarů a sladoven omezuje v současné době na několik málo desítek publikovaných případů. Potenciál, který naše země k archeologickému poznání oboru skýtají, je však mnohem větší. Může se stát, že mezi archeologem a adekvátní publikací nálezové situace stojí interpretační rovina. Jak tedy vypadal ve skutečnosti historický pivovar předprůmyslového období 16. až první poloviny 19. století dle současného stavu poznání, nastíní stručný shrnující text.
Archaeological traces of beer-brewing technologies
As is the case even for other types of industrial objects, achaeological findings concerning beer and malt breweries are limited to a few tens of published cases. The potential for archaeological exploration of this field provided by our country is much greater. It may happen, that the level of interpretation may stand between the archaeologist and a publication. How a historic brewery of the pre-industrial era between the 16th to the first half of the 19th century really looked like according to present knowledge is outlined by the following text.
Archeologický výskum na Křenovej ulici v Brne odkryl pozostatky industriálnej farbiarne textilu vybudovanej na konci 18. storočia. Predložený článok vykladá históriu lokality a farbiarskej dielne samotnej, ďalej sa tiež sústredí na technológiu a proces farbenia textilu aby na záver prezentoval výsledky vykonaného záchranného výskumu.
Dyework for textile goods on the Křenová street in Brno - preliminary report
The archaeological survey on the Křenová street in Brno uncovered the remains of an industrial dyeing workshop for textile goods built towards the end of the 18th century. The presented paper presents the history of the site and the workshop itself, further concentrating on the technological aspects and the process of textile dyeing, to summarize the results of the conducted archaeological rescue excavation.
Koželuzi a technologie vydělávání kožených usní
Katalog technických objektů (Topografická evidence a deskripce)
Archeologické výzkumy a využití starých map pro průmyslovou archeologii a zkoumání starých výrobních technologií
Problem produkcji rzemieslniczej w slaskich grodach kasztelanskich z XI-XII wieku
Problematika řemeslné výroby na slezských kastelánských hradech z 11.-12. století
Soustružení od laténu po středověk v českých zemích
Předmětem příspěvku je informace o průběhu a dílčích výsledcích záchranného archeologického výzkumu středověkých vápenických pecí u Mokré-Horákova v areálu velkolomu Mokrá, s dalším zřetelem na jejich výskyt v okolí obcí Hostěnice, Ochoz, Brno-Líšeň, Březina a Kanice. V závislosti nad postupem těžby vápenců pro mokerskou cementárnu (Českomoravský cement a.s., nástupnická společnost) jsou prováděny pracovníky ÚAPP Brno, v.v.i. současně i předstihové záchranné archeologické výzkumy, které dokumentují aktivity spojené s tradičním vápenictvím v Moravském krasu. Za uplynulých dvacet sezón bylo již v předpolí lomu prozkoumáno cca dvacet vápenických pecí, z nichž dvě bylo možné bezpečně spojit s obdobím vrcholného středověku, tj. s obdobím, kdy u Mokré vápenictví začíná svou pohnutou historii. Příspěvek hodnotí rovněž výsledky povrchové prospekce spojené s lokalizací dalších velkokapacitních vápenek a jámových obdélných milířů ve sledovaném mikroregionu a snaží se o jejich předběžné vyhodnocení na srovnávacím základě. Snahou autora je také pokus o nastínění jejich typologie.
Nezbývá nám, nežli začít smutnou zprávou. 29. ledna zemřel jeden z „otců zakladatelů“ konference Archeologia technica a tohoto periodika, Jiří Merta. Věříme, že jeho jméno s nimi bude i nadále spojováno, stejně tak jako zůstane součástí minulosti, současnosti, ale i budoucnosti Technického muzea v Brně, Staré huti u Adamova, Workshopů starého železářství, Setkání ve střední části Moravského krasu, Spolku Františka, Šlakhamru a dalších dějů, na nichž se podílel.
Záchranný archeologický výzkum v letech 2013–2014 v pražském Karlíně odkryl několik historických fází vývoje lokality. Území dnešního Karlína, které se nacházelo za středověkými hradbami Prahy, sloužilo již od středověku jako hospodářské zázemí církevních řádů, posléze, od 17. století, jako hospodářské zázemí Prahy a od 18. až zhruba do poloviny 19. století také jako zahrady a výletní cíl Pražanů. V první polovině 19. století se Karlín stal prvním pražským předměstím a ve velké míře zde začaly být zakládány malé i velké průmyslové podniky a výrobní dílny, založen byl přístav na Vltavě a začala zde vznikat nová obytná čtvrť. Archeologický výzkum zaznamenal nálezy a situace od 17. století, odkryl pozůstatky zahrad ze století 19. v podobě typických studen, zachytil sklepy domů a především pak podzemní pozůstatky továrny. Továrna, založená v roce 1854, později společnost Breitfeld & Daněk a ČKD prošla ve své více než stoleté historii mnoha změnami a přestavbami, což výzkum také reflektuje. Nalezeny byly základy továrních budov, topeniště, teplovody, kouřovody a kanály, základy komínů a dalších výrobních zařízení. Svým rozsahem se jedná zatím o největší výzkum industriální archeologie v Praze a možná i v celé České republice.
Cílem workshopu konaného ve dnech 15. a 16. listopadu 2016 v areálu Staré huti u Adamova v rámci řešení grantového projektu s názvem „Průmyslové dědictví z pohledu památkové péče“ bylo představení a diskutování použití různých prospekčních a dokumentačních metod s cílem získání co nejkomplexnějšího obrazu „zaniklé průmyslové krajiny“ (GIS, LLS, geofyzikální metody, detektorová prospekce), umožňujícího případnou památkovou ochranu nejhodnotnějších částí, a to nejen na příkladu Moravského krasu.
Rezidence brněnských augustiniánů se nachází v Šardicích, na levobřeží bezejmenné, dnes regulované vodoteče tvořící pravobřežní přítok Hovoranského potoka. Podloží tvoří sprašová návěj, na níž se vytvořil černozemní půdní typ. Patrová stavba obdélné, jednotraktové dispozice o rozměrech 38 × 11 m je delší osou orientována ve směru S-J. Delší průčelí je devítiosé, ve středu je situován vstup. Vstup je v Z průčelí původní, ve V průčelí je proražen druhotně. Kratší průčelí jsou řešena dvouose, severní je v úrovni 1NP řešeno nesymetricky, což je dáno využitím původního vjezdu do budovy (viz dále). Západní třetinu interiéru zabírá v obou podlažích obslužná, průběžná chodba. Komunikační aparát, tvořený jednoramenným schodištěm s mezipodestou, je umístěn při severní straně. Pod severní částí stavby se nachází nevelký sklep, přístupný z nástupního prostoru schodiště. V patře je z prostoru nástupu na schodiště vstup na půdu. Stavba je kryta zvalbenou střechou opatřenou pálenou taškou. Průčelí jsou horizontálně členěna kordónovou římsou oddělující patra, obdobně je stupňovanou římsou odděleno kratší průčelí od štítu. Nároží stavby jsou zvýrazněna štukovými lizénami, ty pohledově člení i delší průčelí v úrovni mezi 3. a 4., respektive 5. a 6. oknem. Ve štítech je proraženo po dvojici oválných oken osvětlujících půdu.
