Sklářství

V muzeu v Nejdku byly v roce 2005 v regionální expozici vystaveny reprodukce dvou map. První je nedatovaná mapa Loketska Matthaea Seuttera z Augspurgu se dvěma symboly, jež značí sklárnu (ve vysvětlivkách popsáno Glashütte) a značka mlýnu (Blaue Farben M. und dergl. Wercke). Druhá mapa, taktéž Loketska z roku 1742 (?) s textem Farbmühl a symbolem pohárku (ve vysvětlivkách uvedeno jako symbol sklárny) nad Horní Blatnou (Platten). To podnítilo autora k pokusu o lokalizování některé z jejich stanovišť. K doplnění uvedených kartografických pramenů byly použity odborná studie O. Drahotové (1980) a články S. Burachoviče (1985; 1994a; 1994b). Další mapou, o kterou se bylo možno opřít, byla reprodukce detailu rukopisné Müllerovy mapy části Krušnohoří z roku 1714 v expozici muzea v Horní Blatné, jež byla čitelnější než uvedené dvě mapy.

V roku 1960 boli pri záchrannom archeologickom výskume vyvolanom stavbou teplárne v Nitre preskúmané štyri zvyšky pecí datované do 9. storočia. Pece boli bez interdisciplinárneho výskumu interpretované ako pravdepodobne sklárske vzhľadom na sklovité odpady výroby, ktoré sa vo výplni objektov a v okolí nachádzali

Při archeologických výzkumech stanovišť zaniklých sklářských hutí (dále ZSH) je nalézána mimo skelných tavenin, zlomků skleněných výrobků a odpadu z jejich zhotovování a tvarování, také sklářská technická keramika, zpravidla však jen ve zlomcích.

Při rekognoskaci terénu v souvislosti lokalizování stanovišť zaniklých sklářských hutí (dále ZSH) a povrchových sběrech či jejich archeologických výzkumech málokdy bývá věnována shodná pozornost technické keramice jako nálezům skleněných výrobků a odpadu z jejich tvarování, ač i tyto hmotné prameny jsou pro po poznání dějin sklářské techniky a technologie neméně důležité. K nejtypičtějším a nejběžnějším nálezům hmotných pramenů technické keramiky na těchto lokalitách ZSH patří zlomky sklářských pánví, kelímků, šamotových pomůcek k uzavírání či clonění pracovních a dalších otvorů tavicí a chladicí pece (event. vedlejších pecí), včetně jejich „okrajů“, celé či jen zlomky předforem, forem a zlomky chladicích hrnců. Věnujme nyní pozornost jim a jejich účelu.

Interdisciplinárny výskum sklených korálikov prináša mnoho zaujímavých poznatkov o historických technikách a technológiách historického sklárstva, ktoré sú dôkazom neobyčajnej zručnosti a prekvapujúcich poznatkov zaniknutých kultúr . Možnosti, ktoré v tomto smere poskytujú včasnostredoveké nálezy sklených šperkov zo strednej Európy nie sú ani zďaleka vyčerpané, nakoľko interdisciplinárny výskum týchto nálezov je len v začiatkoch. V príspevku venujeme pozornosť pre sklené predmety nezvyklej technike výzdoby, ktorú sme identifikovali na koráliku z hrobu č. 33 z pohrebiska avarského kaganátu preskúmaného v Prši (8. storočie).

Tato první studie, resp. sonda, je zaměřena na typologii sklářských tavicích pánví od středověku po 19. století, uskutečněná na základě studia mně dostupných hmotných pramenů, získaných při terénních rekognoskacích s povrchovým sběrem a archeologických výzkumech v severních Čechách, přesněji v Lužických horách, v Děčínské vrchovině a jejich okolí.

Lokalizace stanoviště zaniklé středověké sklářské hutě
na Šumpersku

Pozůstatky sklářské huti lze dosud nalézt na louce pod Lesní chatou v obci Bedřichov v Jizerských horách (okr. Jablonec nad Nisou). Toto území začalo být aktuálně ohrožováno počátkem nového tisíciletí plánovanou výstavbou lyžařského běžeckého stadiónu. Část zainteresovaných správních orgánů a organizací se však podařilo přesvědčit o nutnosti zachovat pozůstatky sklárny ve formě jednoduchého skanzenu v rámci budoucího sportovního areálu. Realizaci projektu ovšem muselo předcházet přesné vymezení plochy ohroženého sklářského statku. Za tímto účelem Severočeské muzeum v Liberci ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni a Archeologickým ústavem v Praze přistoupilo ke geofyzikálnímu průzkumu, který byl podrobně vyhodnocen RNDr. Romanem Křivánkem v roce 1998. Archeologický průzkum v letech 2000–2002 sledoval především úkol prostorového vymezení obvodového zdiva výrobní haly. Vzhledem k omezeným finančním
prostředkům se zatím nepodařilo skrýt celou vnitřní plochu sklárny, takže humusová vrstva byla odstraněna především v několika centrálních čtvercích, přiléhajících k tělesu pece. Základy této pece byly zachyceny již zjišťovacím průzkumem Severočeského muzea v Liberci (vedeným Vítem
Weberem) v letech 1975–1976.

V roku 1960 pri záchrannom archeologickom výskume v Nitre na Leningradskej ulici (v súčasnosti ul. Damborského), boli nájdené aj štyri pozostatky pecí, ktoré boli interpretované ako sklárske (Chropovský 1977). Katalóg ani analýzy nájdených pozostatkov technickej činnosti z tohto výskumu neboli dosiaľ spracované. V nálezoch súvisiacich s pecami sa vyskytovali dva druhy pozostatkov po technickej činnosti, ktorých analýzou sa dlhší čas zaoberáme: železiarske trosky a väčšie množstvo sklovitej hmoty. V roku 2001 sme na 21. seminári Industriálnej archeológie referovali o výsledkoch analýz železiarskej trosky z týchto nálezov, súvis týchto trosiek so sklárstvom je vylúčený (Pribulová, Mihok, Staššíková–Štukovská 2002). V tomto príspevku riešenom v rámci grantu Vega č. 2077 venujeme pozornosť druhej skupine pozostatkov technickej činnosti a to sklovitým artefaktom, ktoré pochádzajú z okruhu zvyškov pecí interpretovaných ako sklárskych (Chropovský 1974, s. 165–166). Cieľom týchto analýz je snaha overiť možný vzťah sklovitých artefaktov so sklárstvom včasného stredoveku.

Pri stavbe teplárne na Leningradskej ulici (v súčasnosti ul. Damborského) bol v roku 1960 realizovaný záchranný výskum pod vedením J. Vladára. Z výskumu boli publikované predovšetkým nálezy štyroch zvyškov pecí, interpretovaných prof. Chropovským ako sklárske pece (Chropovský 1961, 1964a, 1964b, 1964c, 1966, 1974, 1977, 1978, 1985) Nálezy boli zaradené do veľkomoravského obdobia, teda do 9. storočia (Chropovský 1974, s. 165-166).

Dosud nedostatečně jsou probádány dějiny moravského a slezského sklářství, ač mnohdy mohlo být či bylo rovno úrovně českého (Štěpán 1998, s.23 ad.). Tohoto nelehkého a dlouhotrvajícího úkolu se
ujal se vší houževnatosti opavský historik PhDr.Václav Štěpán. Zdálo se, že jeho již mnoholetá
myšlenka zřídit v renesančním zámku v Branné (bývalé panství Kolštejn) na Šumpersku sklářské
muzeum, dostává v posledních letech konkretnější podobu započatou rekonstrukcí zámku. Z toho
důvodu pro obecní úřad v Branné sepsal za spolupráce PhDr. Jarmily Štěrbové ze Zemského archivu
v Opavě, studii o sklářství na panství Kolštejn, jež tam bylo provozováno od středověku do poloviny
19. století.

Predbežná správa z výzkumu sklárskej pece z Bratislavy

Z historie středověké sklárny a obce Sklená u Pustých Žibřidovic

Nálezy skel z výzkumu ve Sklené

Zaniklá sklárna ve Sklené (kat. úz. Pusté Žibřidovice, okres Šumperk) Soubor výsledků archeologického průzkumu v sezóně 1992

Archeologický výzkum šumavských skláren

Středověké sklářství v Severních Čechách

Středověké sklářství v Severních Čechách

Nové poznatky o výrobě skla v okolí obce Moldava v Krušných horách na počátku vrcholného středověku

Problematika výzkumů sklárny z hlediska vyhodnocení a zpracování archeologického průzkumu Karlovy hutě v Jizerských horách, která pracovala v létech 1758-1775