Sklářství

Poznámky k metodice vyhledávání zaniklých stanovišť sklářských hutí a zpracování jejich nálezů

to do

to do

Od poválečných dob jsou archeologickými výzkumy zkoumány a interpretovány relikty různých pyrotechnologických objektů. Ty jsou ne vždy správně identifikovány jako konkrétní výrobní technický či technologický objekt. Sklářské pece, resp. hutní sklářské areály, a zejména jejich doprovodné hmotné prameny – především ze středověku – jsou specifické a nezaměnitelné s jinými podobnými pyrotechnologickými objekty. V českých zemích nebylo provedeno mnoho archeologických výzkumů odkrývajících pozůstatky zaniklých sklářských hutních areálů. Odkryté relikty nejsou mnohdy správně vyloženy, resp. jejich funkce není správně pochopena, a proto správně vysvětlena. Totéž platí pro některé movité hmotné prameny související se sklářsko-hutním provozem, nalézané v prostoru zkoumaného výrobního areálu. Z toho důvodu se předložený text pokouší ve stručnosti sdělit základní poznatky k problematice tak, aby nedocházelo k mylným interpretacím pyrotechnologických objektů spojených se sklářskou výrobou a s nimi svázaných hmotných pramenů.

Příspěvek prezentuje výsledky průzkumu a dokumentace zaniklé novověké sklárny Pauliny na území Novohradských hor. Terénní činnost byla zaměřena na identifikaci jednotlivých objektů a komponent sklářských areálů souvisejících s výrobní funkcí areálu. Kromě shrnutí terénní situace příspěvek přináší informace z analýzy dat leteckého laserového skenování, leteckých a ortofoto snímků a historických mapových podkladů.

K dějinám těžby a úpravy rud v Krušnohoří bylo napsáno několik prací. Některé práce se také vztahovaly k dějinám sklářství v Krušných horách a jejich podhůří, k tamní historii výroby kobaltového barviva, dále jsou uvedeny stručné dějiny Soví hutě (Eulenhütte) ležící na katastru obce Nové Hamry na Nejdecku. Ta je uváděná jako jedna z nejvýznamnějších výroben kobaltového barviva v tomto regionu. Historii jeho výroby se věnoval v devadesátých letech karlovarský historik S. Burachovič.
K historii sklárny Soví huť jen stručně. Přesné založení dosavadní literatura neuvádí, pracovala již koncem 1. poloviny 16. století.5 Pro nás je důležité, že je zde doložena výroba modré kobaltové barvy již kolem roku 1530 zkušeným huťmistrem z rozvětvené rodiny saských sklářů Schürerů Kryštofem, přišlým ze Schneebergu. Ten zde měl obnovit a především zdokonalit starou technologii výroby kobaltového barviva, které bylo známo již ve středověku pro barvení skla, jak dokládají mnohé analýzy skla s modrými doplňky z té doby. Kryštof zde tavil kobaltovou rudu se sklem a utavením modré skloviny a jejím následným rozemletím získal modré barvivo, tzv. šmolku. Ze Soví hutě přešel Kryštof Schürer údajně do Horní Blatné. Tam se posléze vyskytuje několik Schürerů. Později zde bylo několik výroben – mlýnů na kobaltovu barvu (Farbmühle).
Ve svém příspěvku se chci stručně zmínit o nálezech hmotných pramenů, především technické keramiky z naleziště Soví huť. Při sběrech a sondáži v letech 2008 a 2009 byly nalezeny zejména zlomky různých typů tavicích pánví a kelímků, mnohé z nich se zbytky modrého skla. Jejich typologie je poměrně široká. K této technické keramice dále patří vyzdvižené zlomky šamotových pomůcek k uzavírání pracovních otvorů a chladicích hrnců. Nalezeny byly také amorfní kousky frity a taveniny modrého skla amorfních tvarů. Zlomky chladicích hrnců nepřímo dokládají výrobu foukaného skla. To potvrzují zatím jen nalezené kulovité knoflíky s kovovým ouškem. V tomto hutním areálu se tedy nevyrábělo jen modré kobaltové barvivo, ale vyráběly se z něho
uvedené artefakty, dalšími nálezy dosud nedoložené.