V roce 1996 v prostoru tratí Rúdnícký dvůr, Rúdnícký mlýn zahájili M. Hložek a M. Chludil
systematický povrchový průzkum, který měl za cíl objevit pozůstatky zaniklé vsi. Z místopisné
literatury jsme měli k dispozici následující údaje. V testamentu markraběte Jana Jindřicha z r. 1371 se
Rúdník uváděl jako místo kam až sahala bzenecká Doubrava. V 16. století se zde nalézal mlýn a
dvůr. Roku 1667 zde stály chalupy lidí, kteří pracovali na místním dvoře. Až do této doby byl Rudník
součástí bzeneckého panství a příslušenstvím vracovského katastru. Potřeba pracovníků pro
pozemky rúdnického dvora byla pohnutkou Janu Karlovi Serénimu, aby založil osadu, která se
uváděla r. 1691 jako součást Vacenovic, r. 1698 byla už jako osada samostatná. Roku 1691 už měl 6
zahradníků, r. 1698 už 16 čtvrtníků. Rúdnická osada utrpěla za vpádu Kuruců r. 1705, udržela se však
přesto až do druhé čtvrti 18. století, kdy zanikla. Splynutí rudnického území s Vacenovicemi bylo jen
důsledkem odprodeje Rúdníka k milotickému panství (Hosák 1967, 192; Hurt 1970, 499). Prostor
zaniklé vsi se nám povrchovou prospekcí dosud nepodařil lokalizovat, patrně se nachází v areálu
dnešní chovatelské stanice.
