Materiálová analýza předmětů se vztahem k římskému vojenskému zásahu na jižní Moravě

Ondrej Šedo, Vladimír Ustohal, Pavel Doležal

Do výčtu svých státnických činů zahrnul císař Gaius Julius Octavius zvaný Augustus (63 př. Kr.–14 po Kr.) také obsazení zemí na jižním břehu středního Dunaje. Res gestae divi Augusti lapidární formou konstatují nastolení nových mocenských poměrů ve „středovýchodní“ Evropě – Protuli fines Illyrici ad ripam Danuvii (Posunul jsem hranice Illyrika k břehu Dunaje). Jsou tak resumovány výsledky bojů a diplomatických kroků, jimiž byly v posledních dvou desetiletích staré éry vytyčeny hranice mezi římským impériem a barbarikem, které v těchto místech přetrvaly víc jak čtyři století. Je třeba zdůraznit, že podunajská hranice se v dané době stala místem konfrontací a koexistence dvou různých civilizací.

Důlní a hutnická činnost v údolí potoka Stříbrnice

Karel Stránský, Jiří Merta, Antonín Buchal

Lesní trať Stříbrnice, kterým protéká potok, spíše potůček stejného jména, se nachází přibližně severovýchodně od východního okraje osady Lesní Hluboké. Délka rovněž severovýchodně tekoucího potoka, i s jeho četnými zákrutami, činí od jeho soutoku s Bílým potokem po východní okraj osady asi 1,5 až 2,0 km. V tomtéž úseku má potok Stříbrnice spád přes 102 m, to znamená asi 5,1 až 6,8 m/100m. Potok teče převážně hluboko zařezaným údolím a v jeho dolním toku ho sleduje pouze stezka pro pěší. Teprve v horní části toku jej křižuje lesní cesta. Místní název lesní tratě a potoka Stříbrnice je velmi starý a pochází ještě z doby, kdy se v údolí těžil stříbronosný galenit. Jako památka na tuto těžbu se ve stěně údolí, asi v polovině vzdálenosti mezi ústím potoka a okrajem osady, zachovala štola, dnes již v terénu velmi obtížně identifikovatelná. Situaci přibližuje výřez z topografické mapy

Archeometalurgická analýza kosákov

Jozef Petrík, L‘ubomír Mihok

Stredoveké kosáky sa vyrábali najčastejšie navarením oceľového britu na nosnú chrbtovú časť z nízkouhlíkovoeho železa. V menšej miere sa používali oceľové (z stredneuhlíkovej ocele) a akostné, ale náročné na výrobu trojvrstvové kosáky (najčastejšie vrstva uhlíkovej ocele medzi dvoma okrajovými vrstvami zo železa). Spravidla sa tepelne spracovali. Stredoveké kosáky, nájdené na Slovensku mali nauhličené, alebo navarené ostrie, bez tepelného spracovania, prípadne tepelne spracované na martenzit, alebo bainit, vyskytli sa aj feritické kosáky (ich ostrie mohlo byť „spotrebované", tj. úplne odstránené opakovaným brúsením), ktorých praktické použitie je otázne. Kosák z Remetských Hámrov z 19. storočia mal trojvrstvovú štruktúru, na rozdiel od bežnej schémy boli s nízkouhlíkovým železom medzi dvoma vrstvami ocele. Kosák z Martina, vyrobený okolo roku 1920 mal štruktúru tvorenú popusteným jemnozrnným martenzitom s mikrotvrdosťou 408 HV0.05. Analyzované kosáky (4 ks) pochádzajú zo zbierok Východoslovenského múzea v Košiciach, Archeologického múzea v Bratislave a Podtatranského múzea v Kežmarku.

Metalografický rozbor dvou středověkých podkov z Horské Kvildy na Šumavě

Jiří Hošek, Jaroslav Kudrnáč

V roce 1999 objevil Jiří Fröhlich (vedoucí Archeologického oddělení Prácheňského muzea v Písku) při sledování trasy Zlaté stezky u Horské Kvildy (rozhraní okr. Klatovy a Prachatice) středověké zlaté doly (Fröhlich 1999). Jsou na východní straně vrchu Břemeno o výšce 1156 m a rozprostírají se na ploše
několika hektarů. Závažné je zjištění J. Fröhlicha, že přes zlatodoly vedla významná obchodní cesta, tzv. Zlatá stezka. Byla vybudována v letech 1356 až 1366, zejména k přepravě soli z Pasova do Kašperských Hor a dále do vnitrozemí.

Metalurgický rozbor nože ze svářkového železa (Experimentální tavba Josefov 2002)

Jiří Hošek, Jiří Merta, Karel Malý

Polovina želené houby byla kovářsky zpracována profesionálním nožířem z Banské Bystrice kovářským mistrem Ladislavem Šántou – Laskym v kovárně v Těšanech, a to v rámci praktické části Odborného semináře k výrobě damascenské oceli, který uspořádalo Technické muzeum v Brně ve dnech 20. až 21. října 2002.

Některé aspekty přínosu archeometalurgie k obecným dějinám

Věra Souchopová

Je známou skutečností, že zkoumání nálezů z archeologických výzkumů pomocí metod exaktních věd posunulo v posledních padesáti letech naše znalosti výrazně vpřed. Platí-li toto konstatování ve všech odvětvích archeologie, pak v archeologii, jež se zabývá výrobou a zpracováním kovů, to platí dvojnásob.Tyto metody učinily uváděnou oblast archeologie skutečně mezioborovou, pro níž začíná prosazovat název archeometalurgie. Z výsledků, z nichž mnohé byly dosaženy právě posunutím našich znalostí díky použití metod exaktních věd, lze vyvodit i obecnější poznatky. Do jaké míry mohou být za současného stavu poznání nálezy hutnických dílen a pecí hodnotným pramenem pro doplnění a bližší poznání dějů obecnějšího charakteru lze ukázat na níže uvedených příkladech. Je samozřejmě nutné konfrontovat tyto technické nálezy v rámci širších souvislostí

II. etapa projektu Evropské cesty železa v Moravském krasu Integrovaný projekt mikroregionu Moravský kras

Jiří Merta, Ondřej Merta, Věra Souchopová

V dubnu roku 2001 byl na semináři Archeologia technica přednesen krátký informační příspěvek k postupu prací na začlenění Moravského krasu do mezinárodního projektu Evropské cesty železa. Protože práce na projektu od té doby značně pokročily, dovolili jsme si zařadit do sborníku návrh druhé etapy projektu, který byl zpracován o postoupen k dalšímu jednání dne 27. 11. 2001.

K lokalizaci železných hutí na Kunštátském panství

Karel Stránský, Václav Hoch, František Kavička, Antonín Buchal, Věra Souchopová

Počátky železářské výroby na Kunštátsku jsou spojeny s nálezy strusek a úlomků vypálených hliněných dyzen, které v novější literatuře popsal R. Pleiner. Vztahují se k hoře Milenka (579,7 m) ležící mezi Rudkou a Kunštátem. Jedno z nalezišť je uváděno na jejím jižním svahu, kde byly zjištěny plochy s vrstvami dřevěného uhlí, železářskými struskami a s úlomky dyzen, které se vyskytovaly ve dvou druzích. Některé byly tlustší, hrubě provedené a podobaly se exemplářům z Rudice, Habrůvky a Obory v Moravském Krasu. Dvě z nich se však vyznačovaly jemným provedením z plavené hlíny a menšími rozměry. Je uváděna jejich světlost 20 mm a tloušťka stěn 3 mm. Poslední nález dyzen popsaný v starší literatuře pochází z roku 1931 rovněž z jižního svahu Milenek. Tehdy nalezené dyzny byly masivnější, o vnějším průměru 38 až 50 mm a světlosti kruhových otvorů 17 až 20 mm.

Železářský výrobní areál z počátku 13. století v prostoru náměstí Svobody v Brně

David Merta, Marek Peška

V souvislosti s plánovanou rekonstrukcí byl v roce 2000 pracovníky společnosti ARCHAIA realizován zjišťovací archeologický výzkum v prostoru náměstí Svobody. Těžiště výzkumu spočívalo v odhalení základů a ověření stavebního vývoje kostela sv. Mikuláše, který zde stál do roku 1870. Souběžně s touto plošně rozsáhlejší akcí probíhala i dokumentace 17 menších sond rozmístěných v prostoru celého náměstí, jejichž úkolem bylo ověření vývoje náměstí a jeho zástavby ve středověku. Archeologický výzkum v prostoru někdejšího kostela v minulosti již proběhl, a to při poslední úpravě povrchu náměstí a obnově kolejového svršku tramvaje v letech 1964 a 1965. Veškerá terénní
dokumentace související s tímto výzkumem, však byla po delším pátrání shledána nenávratně ztracenou a publikované dílčí výsledky se ukázaly jako nedostatečný zdroj informací pro potřeby památkové péče.

Metalografické rozbory středověkých podkov ze severu Čech

Jiří Hošek

Tato kapitola si ze širokého spektra možných náhledů na stav středověkého podkovářství vyňala jako
hlavní cíl pokusit se najít stopy po nějakém materiálovém (tedy abrazním) vylepšení půdní plochy
podkov, k čemuž se nejlépe hodí analyzovat vzorky odebrané v přední části podkov.

Archeometalurgická analýza trosky a železných predmetov z Remetských Hámrov.

Josef Petrík, L‘ubomír Mihok, Ján Hetmánek, Ladislav Fröhlich, Marta Soláriková

Slovenská časť bývalej Zemplínskej župy až na malé výnimky zahŕňala najvýchodnejšiu oblasť
Slovenska medzi Slanskými vrchmi a hranicou s Ukrajinou. Prírodné podmienky, predovšetkým
rovinatý charakter väčšiny územia predurčujú Zemplín na poľnohospodársku výrobu. Remeselná
výroba mala iba miestny význam, kovospracujúci remeselníci sa obmedzovali prakticky iba na
kováčov.

Zaniklá středověká osada Polom

Ladislav Slezák

Východně od Olomučan u Blanska jsou v lesním komplexu zachovány zbytky zaniklé osady. Tato
skutečnost je archeologům známa, lokalita však nebyla prozkoumána a pouze nahodilé poznatky,
získané prakticky bez terénních prací, byly publikovány (E. Černý 1992). V tomtéž terénu se vyskytuje
mnoho dokladů po starém dolování železných rud. Jsou to jednak rozsáhlá pinkoviště (Vystrčená),
jednak stařiny šachetních dobývek mladšího typu (dokladováno po roce 1700). Na bývalých
pinkovištích byly položeny pozdější důlní míry Vystrčená, Tomáš, Trojice (K. Kučera 1982).
Archeologie starých slovanských hutních lokalit stojí stále před otázkou kde a jakým způsobem žili tito
hutníci.

Železářské pece na sídlišti ze starší doby římské v poloze Rúdník u Vacenovic (okr. Hodonín)

Martin Hložek

V roce 1996 v prostoru tratí Rúdnícký dvůr, Rúdnícký mlýn zahájili M. Hložek a M. Chludil
systematický povrchový průzkum, který měl za cíl objevit pozůstatky zaniklé vsi. Z místopisné
literatury jsme měli k dispozici následující údaje. V testamentu markraběte Jana Jindřicha z r. 1371 se
Rúdník uváděl jako místo kam až sahala bzenecká Doubrava. V 16. století se zde nalézal mlýn a
dvůr. Roku 1667 zde stály chalupy lidí, kteří pracovali na místním dvoře. Až do této doby byl Rudník
součástí bzeneckého panství a příslušenstvím vracovského katastru. Potřeba pracovníků pro
pozemky rúdnického dvora byla pohnutkou Janu Karlovi Serénimu, aby založil osadu, která se
uváděla r. 1691 jako součást Vacenovic, r. 1698 byla už jako osada samostatná. Roku 1691 už měl 6
zahradníků, r. 1698 už 16 čtvrtníků. Rúdnická osada utrpěla za vpádu Kuruců r. 1705, udržela se však
přesto až do druhé čtvrti 18. století, kdy zanikla. Splynutí rudnického území s Vacenovicemi bylo jen
důsledkem odprodeje Rúdníka k milotickému panství (Hosák 1967, 192; Hurt 1970, 499). Prostor
zaniklé vsi se nám povrchovou prospekcí dosud nepodařil lokalizovat, patrně se nachází v areálu
dnešní chovatelské stanice.